Seminář Connecting EU 2024 byl uspořádán s podporou ceny Daphne Caruanové Galiziové za žurnalistiku. Tuto cenu každoročně v říjnu uděluje Evropský parlament jako uznání odvážné investigativní žurnalistiky. Přečtěte si více o tomto ocenění i slavnostním předávání cen za rok 2024, které se uskuteční dne 23. října.

Stručné informace

Cena Daphne Caruanové Galiziové za žurnalistiku byla zřízena v roce 2021 na počest této maltské novinářky a bloggerky zavražděné v roce 2017. Uděluje se každý rok za mimořádnou novinářskou práci reflektující základní zásady a hodnoty Evropské unie, jako je svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a lidská práva.

Laureát za rok 2024 bude vyhlášen na slavnostním předávání cen, které se bude konat 23. října v 18:00 v Evropském parlamentu (EP) ve Štrasburku. Tuto slavnostní událost můžete sledovat na tomto odkaze. Nezávislá celoevropská porota složená z novinářů a odborníků v oblasti komunikace vybrala práci 13 finalistů.

Místopředsedkyně EP Pina Picierno, v jejíž kompetenci je udílení těchto cen, přivítá účastníky a předá slovo předsedkyni parlamentu Robertě Metsole, která přednese úvodní projev. Poté jeden z členů poroty pohovoří o tomto ocenění a zástupce uskupení, které bylo oceněno v loňském roce, předá cenu novému laureátovi.

Pohled do minulosti

První rok byla cena udělena projektu Pegasus, který koordinuje konsorcium Forbidden Stories, v roce 2022 ji obdrželi Clément Di Roma a Carol Valade za dokument „Středoafrická republika pod ruským vlivem“. V roce 2023 získala cenu společná investigace týkající se ztroskotání lodi s migranty u přístavu Pylos, kterou vedlo řecké investigativní médium Solomon ve spolupráci s Forensis, německou veřejnoprávní vysílací stanicí StrgF/ARD a britským periodikem The Guardian.

Tiskový seminář

Před slavnostním předáním ceny proběhne tiskový seminář na téma „Ochrana svobody sdělovacích prostředků“ (23. října v 15:00) pořádaný oddělením mediálních služeb Evropského parlamentu. Akce by se mělo zúčastnit přibližně 65 novinářů. Na programu budou odborné příspěvky a diskuse, jichž bude přítomen také novinář a syn zesnulé žurnalistky Matthew Caruana Galizia.

Svá svědectví podají též žurnalisté, kteří kvůli své práci čelili výhrůžkám. Jednou z nich je italská novinářka Stefania Battistini, která byla nedávno zařazena na ruský seznam osob, na něž byl vydán zatykač, poté co zveřejnila svou zprávu z války. Seminář bude přenášen po internetu.

Jedním z řečníků, kteří na semináři Connecting EU 2024 vystoupili v rámci panelové diskuse věnované investigativní žurnalistice, byl i ředitel Investigativního centra Jána Kuciaka Lukáš Diko. Vyprávěl nám o tom, jak v dnešní době vypadá práce investigativních novinářů na Slovensku, kde se prvotní podpora svobodného tisku a boje proti korupci po vraždě Jána Kuciaka zvrtla v nedůvěru k nezávislým sdělovacím prostředkům a nevraživost vůči novinářům.

1.  Vražda Vašeho kolegy Jána Kuciaka, prvního novináře zavražděného na Slovensku od vyhlášení nezávislosti, otřásla nejen Vaší zemí, ale i celou EU. Jak se vyvíjí soudní proces s pachateli?

Od vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která byla odplatou za Jánovu investigativní práci, uplynulo již šest a půl roku. Soudní řízení však stále nebylo ukončeno a může se táhnout ještě dlouho. Aktuální situace je taková, že vrah, jeho řidič a prostředník byli odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody. Údajný strůjce vraždy podnikatel Marian Kočner a jeho blízká spolupracovnice Alena Zsuzsová, kteří si podle vyšetřovatele vraždu objednali, se však odvolali, a čeká se tedy na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zsuzsová byla soudem prvního stupně odsouzena, nicméně Kočner byl obvinění zproštěn. Je možné i to, že řízení bude obnoveno, záleží na očekávaném rozhodnutí. Kočner i Zsuzsová si již odpykávají dlouhé tresty odnětí svobody za jiné trestné činy. S mými kolegy z Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK) jsme soudní proces velmi pozorně sledovali, protože jedním z našich hlavních cílů je zachovat odkaz Jána Kuciaka a pokračovat v jeho investigativní práci.

2. Prvotní šok a vlna protestů proti vraždám vedly k pádu tehdejšího premiéra Roberta Fica. Jak je podle Vás možné, že se veřejné mínění tak změnilo, že se Fico znovu dostal k moci?

Po vraždě Jána a Martiny v roce 2018 byla celá společnost v šoku. Slovensko zažilo největší lidové protesty od sametové revoluce v roce 1989, která znamenala pád komunismu. Tyto protesty vedly k rezignaci předsedy vlády Roberta Fica a ministra vnitra Roberta Kaliňáka. Lidé novináře podporovali, každý se chtěl stát investigativním novinářem a korupce lidem vadila. To vše vedlo k tomu, že volby v roce 2020 vyhrála opozice se svým protikorupčním programem. Krátce nato však vypukla pandemie covidu-19 se všemi problémy, špatným řízením a politickými zmatky, které to přineslo. Robert Fico jakožto zkušený politik věděl, jak protestů proti očkování využít a vytěžit z nich co nejvíce. Po vypuknutí války na Ukrajině také přiostřil svou proruskou rétoriku, což jeho straně Smer pomohlo znovu získat podporu. Na Slovensku se mimořádně daří propagandě a falešným zprávám a tyto faktory přispěly k tomu, že Robert Fico a jeho strana volby v roce 2023 vyhráli.

3. Jak nebezpečné je dnes být investigativním novinářem na Slovensku? Jakým novým hrozbám při své práci čelíte?

Během několika posledních let byli v členských státech EU zavražděni čtyři investigativní novináři. V roce 2017 to byla Daphne Caruana Galizia na Maltě, v roce 2018 Ján Kuciak na Slovensku, v roce 2021 Giorgos Karaivaz v Řecku a v roce 2021 Peter de Vries v Nizozemsku. Být investigativním novinářem je dnes v Evropě nebezpečné. Zároveň se však ukázalo, že vražda jednoho novináře pravdu neumlčí, a ta vyjde tak či tak najevo. Bylo tomu tak ve všech těchto zemích.

Navzdory těmto hrozným vraždám jsou novináři na Slovensku stále častěji terčem útoků, a to jak verbálně, tak na internetu. Často je k tomu podněcují politici včetně samotného premiéra, kteří běžně štvou proti novinářům a pomlouvají je. Tato nepřátelská atmosféra vůči novinářům a nezávislým médiím vede k dalším útokům proti nim. V poslední době se zvýšil počet strategických soudních řízení proti účasti veřejnosti. Premiér Fico například zažaloval šéfredaktora portálu Aktuality.sk za to, že na přebalu knihy použil jeho fotografii. A v jednom z nejnovějších případů pak došlo ke zneužití trestního stíhání k zastrašování novinářů, což se stalo i v případě ICJK. Všechny tyto útoky podkopávají důvěru veřejnosti v nezávislá média a vytvářejí celkově nepřátelskou atmosféru vůči novinářům. V důsledku toho na Slovensku investigativních novinářů ubývá a mladých lidí, kteří by se této profesi chtěli věnovat, je pomálu. Dobrou zprávou je, že se nám v ICJK podařilo spustit projekt Safe.journalism.sk, v rámci nějž nabízíme školení zaměřené na osobní i digitální bezpečnost novinářů a těm, kteří čelí hrozbám a útokům, poskytujeme právní a psychosociální podporu.

Lukáš Diko, šéfredaktor a editor Investigativního centra Jána Kuciaka (ICJK), pracuje jako investigativní novinář a mediální manažer již více než 20 let. V minulosti byl ředitelem zpravodajství, sportu a publicistiky ve slovenské veřejnoprávní televizi RTVS. Je rovněž spoluautorem Etického kodexu slovenských novinářů, který byl přijat v roce 2011.

Alain Coheur

Zdraví je základním pilířem odolnosti a prosperity EU. Nejde o nijak okrajové téma. Naopak, je klíčovou prioritou každého evropského občana – vždyť klientem zdravotní péče je či bude každý z nás. Během covidu byla zdraví věnována maximální pozornost. Bohužel je třeba říci, že předsedkyně Ursula von der Leyen nevyužila z titulu své funkce tuto jedinečnou příležitost prosadit průřezovou integraci zdravotních politik a učinit zdraví základní složku všech ostatních politických oblastí.

Musíme vystoupit z hranic jednotlivých odvětví a rozpracovat soudržnější a inkluzivnější evropský model, který bude podporovat spravedlivou transformaci pro všechny, při níž nikdo nezůstane opomenut. Musíme sjednotit všechny zúčastněné strany, posílit sociální dialog a zapojit občanskou společnost do všech fází od návrhu politiky přes její provádění až po hodnocení.

Výbor též vyzývá k vytvoření evropské stěžejní iniciativy na podporu zdraví. Tento jednotící projekt by v duchu evropské solidarity posiloval naše zdravotní systémy, bojoval proti nerovnostem v oblasti zdraví a chránil nás před budoucími krizemi. Základem této zastřešující iniciativy budou mimo jiné následující aspekty:

• Evropská záruka v oblasti péče a zdraví: závazek zajistit každému evropskému občanovi rovný a všeobecný přístup ke kvalitní péči.
• Přístup „jedno zdraví“: zdraví člověka je neoddělitelně spjato se zdravím živočichů, rostlin a životního prostředí. Změna klimatu, pandemie i úbytek biologické rozmanitosti, to vše nás ohrožuje a nutí zaujmout holistický přístup.
• Podstatou zmíněného přístupu musí být modernizace našich zdravotnických systémů pomocí digitálních nástrojů a umělé inteligence, zajištění kybernetické bezpečnosti a rozvoj digitálních dovedností občanů i zdravotníků.
• Strategické sociální a zdravotní investice. Investice do zdraví se pozitivně promítají do životních podmínek občanů i konkurenceschopnosti Evropy.
• Zajištění přístupu k léčivým přípravkům a budování inovativního a konkurenceschopného průmyslu EU, při jehož rozvoji musí jít především o zdraví a veřejný zájem a jehož úkolem je snižovat naší závislost na globálních dodavatelských řetězcích. Nutným předpokladem naší zdravotní suverenity je výroba na evropské půdě.
• Zajištění dostatečného počtu vzdělaných a dobře placených zdravotníků díky vytvoření atraktivních pracovních podmínek, investicím do odborné přípravy, obohacujícím kariérním příležitostem a trvalé podpoře zdravotnického personálu.
• Posílení politik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména prostřednictvím pracovního lékařství, screeningových programů na pracovišti a ochrany pracovníků před karcinogeny a mutageny.
• Mezi priority je třeba zařadit také řešení problému nepřenosných nemocí a problému vzácných onemocnění. Jedná se o boj proti nerovnostem v oblasti zdraví, které mají řadu příčin.

autorka: Alexandra Borchardt

Slovem do pranice je konstatování, že žurnalistika a generativní umělá inteligence (AI) jsou ve vzájemném protikladu: žurnalistika se soustředí na fakta, generativní AI vypočítává pravděpodobnost. Nebo možná chcete, aby reportéři vyplnili mezery v příběhu čímkoli, co se jednoduše jeví jako pravděpodobné? Právě tak totiž generativní AI funguje. GenAI nicméně otevírá obrovské příležitosti ke zkvalitnění žurnalistiky – od jejího využití při brainstormingu nápadů, otázek do rozhovorů a titulků až po její úlohu v datové žurnalistice a rychlé analýze dokumentů. Může také pomoci přesáhnout rámec jednotlivých formátů a jazyků, může text převést na video, podcast nebo vizuální materiál a může přepisovat, překládat, ilustrovat a zpřístupňovat obsah ve formátech chatu. Tyto aspekty by mohly přispět k tomu, že budou osloveny i osoby, které byly dříve opomíjeny: hyperlokální publikum, lidé, kteří nejsou zběhlí ve čtení a porozumění textu, nebo lidé s jinými hendikepy a také ti, kteří o žurnalistiku v tradiční formě nemají zájem. Ředitel pro strategii a inovace nizozemské veřejnoprávní stanice NPO Ezra Eeman podotkl: „S generativní AI můžeme naše poslání veřejné služby plnit lépe. Pozvedne interaktivitu, přístupnost a kreativitu. Díky AI můžeme našemu publiku nabídnout více obsahu.“

Avšak přestože někteří v tomto odvětví jsou již očividně zmámeni přísliby generativní AI, přináší tato technologie pro žurnalistiku značná rizika. Dvěma nejdůležitějšími z nich jsou celková ztráta důvěry v informace a další oslabování, či dokonce zánik obchodních modelů. Pojem „halucinace“ – výraz používaný pro tendenci generativní AI vytvářet odpovědi, v nichž fakta a zdroje jako skutečné pouze vypadají – je ve skutečnosti rysem této technologie, nikoli nějakou chybou. Tento problém však sahá ještě hlouběji. Vzhledem k tomu, že GenAI umožňuje každému vytvořit během několika minut jakýkoli obsah, včetně tzv. deep fakes, hrozí nebezpečí, že veřejnost ztratí důvěru ve veškerý obsah v mediálním prostoru. V rámci školení v oblasti mediální gramotnosti se již nyní každému doporučuje přistupovat skepticky k obsahu nalezenému na internetu. Tento zdravý skepticismus by se však mohl proměnit v naprostou nedůvěru, bude-li smyšleného obsahu přibývat. Zatím nelze říci, zda budou tradiční mediální značky profitovat z toho, že budou v tomto informačním světě pomyslnými majáky, nebo zda budou v takovémto kontextu všechna média považována za nedůvěryhodná.

Tuto kalamitu dále přiživuje příval generativních vyhledávání, neboť hrozí, že žurnalistika bude kvůli němu stále méně viditelná. Zatímco v minulosti byl výsledkem vyhledávání na Googlu soubor odkazů, z nichž mnohé odkazovaly na důvěryhodné mediální značky, nyní je výstup vyhledávání stále více utvářen generativní AI. Lidé vidí odpovědi první úrovně v textové podobě. Již ani nemusejí pátrat hlouběji. Není divu, že jsou vedoucí pracovníci ve sdělovacích prostředcích zděšení. Mnozí z nich se ženou do zavádění AI za účelem zvýšení účinnosti, což samozřejmě nebude mít kýžený efekt, neboť zapotřebí je ještě více investovat do kvalitní žurnalistiky s cílem ukázat čtenářům rozdíl mezi pouhým „obsahem“ na jedné straně a řádně podloženou, přesnou a spolehlivou žurnalistikou na straně druhé.

Volá se po etickém přístupu k využívání AI v médiích. V první řadě je třeba, aby mediální organizace měly strategii pro umělou inteligenci a aby se zaměřily na to, čím může tato technologie přispět k zajištění hodnotné veřejné služby. Zdroje musí být zacíleny na to, co je žádoucí, a podle toho i čerpány – vždy s vědomím toho, že s AI jsou spojeny značné environmentální a společenské náklady. Vždy by měla existovat možnost říci „ne“. Také organizace by měly využívat své síly a vlivu, když nakupují výrobky, lobbují za regulaci a zapojují se do diskusí o autorských právech a ochraně údajů. V sázce je totiž mnoho. Je naprosto nezbytné, aby každá společnost prováděla pravidelné kontroly, pokud jde o předsudky a stereotypy u výrobků, které používají, aby se zabránilo umocňování škod. V tomto rychle se měnícím prostředí, v němž se každodenně objevují nové a nové produkty, je nebezpečné být sólovým hráčem. Zapojování se do spolupráce a prosazování spolupráce v rámci tohoto odvětví a mezi ním a technologickými společnostmi má zásadní význam pro zmapování cest, jimiž se lze odpovědně ubírat vpřed.

Není však pochyb o tom, že GenAI mnohonásobně zvýší závislost sdělovacích prostředků na velkých technologických společnostech. Čím více budou technologické společnosti začleňovat nástroje AI do aplikací, které lidé používají v každodenním životě, tím méně budou mít mediální organizace kontrolu nad postupy, procesy a produkty. Jejich etické pokyny by pak mohly být pouhým doplňkem k něčemu, co se již dávno rozhodlo jinde.

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem by následující hypotéza mohla leckoho překvapit: žurnalistika zítřka by mohla vypadat hodně jako žurnalistika včerejška – a snad by mohla být i lepší. Zčásti však dnešní žurnalistika vymizí. Žurnalistika bude – jak tomu bylo odjakživa – spojena s fakty, překvapeními, vyprávěním příběhů a voláním mocných k odpovědnosti. Bude si budovat stabilní, loajální a na důvěře založené vztahy se čtenáři, diváky a posluchači tím, že bude poskytovat vodítka, vést rozpravy a podporovat komunity. Ve světě umělého obsahu budou nejvíce ceněna prohlášení, myšlenky a pocity skutečných lidí. A reportéři jsou jedinečně disponováni k tomu, aby je odhalovali. AI však může žurnalistice pomoci: může sloužit jednotlivcům a skupinám dle jejich potřeb a životních situací, může být inkluzivnější, více zaměřená na dané místo a bohatší co do dat, a to způsoby, jež dříve nebyly cenově dostupné. Anne Lagercrantz, zástupkyně výkonné ředitelky švédské veřejnoprávní televize, poznamenala k automatické inteligenci toto: „Od základů změní žurnalistiku, ale nezmění snad naši úlohu ve společnosti. Musíme pracovat na tom, aby odvětví médií bylo důvěryhodné. Pokud jde o informace, musíme vytvořit bezpečná místa.“ S jistotou lze říci, že věk AI představuje největší riziko nikoli pro žurnalistiku jako takovou, nýbrž pro její obchodní modely.

Článek vychází ze zprávy Trusted Journalism in the Age of Generative AI (Důvěryhodná žurnalistika ve věku generativní umělé inteligence), jež je volně ke stažení a kterou zveřejnila Evropská vysílací unie v roce 2024. Autory výzkumu a textu jsou Dr. Alexandra Borchardt, Kati Bremme, Dr. Felix Simon a Olle Zachrison.

Věřme rozšíření, posílíme tím budoucnost Evropy

Při rozšíření a integraci kandidátských zemí do Evropské unie nejde jen o zvětšování jejího území; jedná se o geostrategickou investici do podpory míru, stability, bezpečnosti, socioekonomického rozvoje a posilování demokratické struktury našeho kontinentu. Rozšíření EU je tedy účinným nástrojem šíření a prosazování základních evropských hodnot. Dokladem závazku, který EHSV pociťuje vůči prohlubování a rozšiřování Unie, jsou naše zavedené dvoustranné orgány, které zapojují občanskou společnost z kandidátských zemí (smíšené poradní výbory a platformy občanské společnosti), iniciativa, jejíž prostřednictvím jsou zapojení členové z kandidátských zemí, a skutečnost, že skupina ad hoc Základní práva a právní stát nyní navštěvuje i kandidátské země. Z naší práce vyplývá, že nezbytné vnitřní reformy mohou a měly by probíhat ruku v ruce s integrací kandidátských zemí. V několika kandidátských státech sice přetrvávají určité problémy, avšak tyto překážky by měly posílit naši spolupráci s našimi protějšky z těchto zemí, nikoli proces zpomalovat.

EHSV rozšíření EU napomáhá. Zúčastnil se ministerského setkání zemí západního Balkánu ve Skopje a úzce spolupracuje s vedoucími představiteli z několika kandidátských zemí. Cílem naší činnosti je posoudit připravenost kandidátských zemí, pokud jde o plnění kodaňských kritérií, a podtrhnout náš závazek vůči inkluzivnímu dialogu za rovných podmínek se všemi členy EHSV, včetně členů z kandidátských zemí. Proto mohu s hrdostí prohlásit, že iniciativa pro členy z kandidátských zemí, která byla zahájena letos v únoru za přítomnosti albánského premiéra Ediho Ramy a černohorského premiéra Milojka Spajiće, je základním kamenem manifestu mého předsednictví.

Tím, že Výbor aktivně zapojuje členy z kandidátských zemí, se stává vedoucí unijní institucí v procesu postupné integrace kandidátských zemí EU. Iniciativa má výrazný dopad a sklízí stále větší uznání, a to jak v kandidátských zemích, tak i v EU. Tento projekt má silnou podporu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen a komisaře pro rozšíření Olivera Várhelyiho. Cílem této iniciativy je nejen nabídnout okamžité přínosy, ale také vybudovat pevný základ pro dlouhodobé ambice kandidátských zemí, jejich občanů a jejich dynamických občanských společností. Umožňuje občanské společnosti z těchto zemí přímo se zapojit do rozhodovacího procesu EU a zachovává tak dynamiku nezbytných reforem. Celkem 146 členů z kandidátských zemí se aktivně zapojilo do přípravy stanovisek k tématům souvisejícím s rozšířením, jako je politika soudržnosti EU, jednotný trh, udržitelnost zemědělsko-potravinářského odvětví a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Smíšené poradní výbory a platformy občanské společnosti poskytují zásadní příležitosti pro dialog mezi různými zúčastněnými stranami a zajišťují, že se v rámci rozhodovacího procesu naslouchá všem hlasům. V současné době fungují smíšené poradní výbory s Černou Horou, Srbskem a Tureckem a platformy občanské společnosti s Ukrajinou a Moldavskem. Smíšený poradní výbor se Severní Makedonií by se měl znovu zaktivovat, jakmile bude otevřen první tematický okruh jednání, a v plném proudu již jsou i přípravy činnosti nového výboru s Albánií. Tento závazek dále posílí blížící se fórum občanské společnosti na vysoké úrovni věnované rozšíření, které bude probíhat dne 24. října souběžně s plenárním zasedáním EHSV. Tohoto fóra, které je pořádáno ve spolupráci s Komisí, se zúčastní členové EHSV, asi sto zástupců iniciativy pro členy z kandidátských zemí, zástupci členských států a čelní političtí představitelé z kandidátských zemí. Společně se budou zabývat otázkou významu občanského a sociálního dialogu pro úspěšné rozšíření EU. Fórum zdůrazní úlohu sociálního dialogu, pokud jde o podporu úsilí vyvíjeného v rámci procesu přistoupení, optimalizaci ekologické a digitální transformace a prosazování základních hodnot EU.

EHSV je vstupní branou občanské společnosti a jako takový usiluje o posílení a podporu hlasů propagujících svobodu, demokracii a sociálně-ekonomickou prosperitu, což v konečném důsledku napomáhá dosažení pevnější integrace v kandidátských státech a v EU. Společně budujeme lepší budoucnost, v níž bude Evropa inkluzivní, bude prosperovat a bude jednotná. Výbor je pevně odhodlán rozšíření i nadále podporovat a naše činnost je důkazem naší víry v integrovanější a odolnější Evropu.

Oliver Röpke

předseda EHSV

Naším vzácným hostem je Dr. Alexandra Borchardt, která vystoupila coby hlavní řečnice na semináři EHSV Connecting EU 2024. Jakožto hlavní autorka zprávy Evropské vysílací unie (EBU) z roku 2024 o dopadech umělé inteligence na žurnalistiku analyzuje, jaké vyhlídky má odpovědná žurnalistika po rychlém rozšíření generativní umělé inteligence. Přestože někteří v tomto odvětví jsou již zmámeni jejími přísliby, přináší generativní umělá inteligence značná rizika – ale i značné příležitosti.

Dr. Alexandra Borchardt je zkušená novinářka, nezávislá poradkyně, vysokoškolská profesorka a výzkumná pracovnice v oblasti médií. Má více než 25 let zkušeností ve zpravodajské redakci, z čehož 15 let působila ve vedoucích funkcích. V posledních pěti letech podpořila 26 evropských vydavatelů při digitální transformaci coby školitelka v rámci programu Table Stakes Europe světové asociace vydavatelů zpravodajství WAN-IFRA. O její činnosti se dočtete zde.

V naší rubrice K věci doporučuje zpravodaj stanoviska EHSV Vytvoření evropské stěžejní iniciativy na podporu zdraví Alain Coheur, aby budoucí Evropská komise učinila problematiku zdraví jednou ze svých priorit. Vyzdvihuje jednotící charakter evropské stěžejní iniciativy na podporu zdraví, která by měla prokázat evropskou solidaritu tím, že posílí zdravotnické systémy a ochrání EU před budoucími krizemi.