Podniky v Evropě se stále potýkají s nadměrnou byrokracií, fragmentovanou regulací a rostoucími náklady. Tato nadměrná regulace brzdí jejich růst a neumožňuje jim držet krok s konkurencí jinde ve světě. Evropa se musí přestat točit v kruhu – podnikatelé potřebují skutečné změny a ne další analýzy stále stejných bariér, o nichž dávno víme. Právě teď nastal čas přejít od slov k činům, píše Kinga Grafa z polské podnikatelské konfederace Lewiatan.
Podniky v Evropě se stále potýkají s nadměrnou byrokracií, fragmentovanou regulací a rostoucími náklady. Tato nadměrná regulace brzdí jejich růst a neumožňuje jim držet krok s konkurencí jinde ve světě. Evropa se musí přestat točit v kruhu – podnikatelé potřebují skutečné změny a ne další analýzy stále stejných bariér, o nichž dávno víme. Právě teď nastal čas přejít od slov k činům, píše Kinga Grafa z polské podnikatelské konfederace Lewiatan.
Evropská komise před nedávno představila Kompas konkurenceschopnosti, tedy plán, jak v nadcházejících pěti letech posílit ekonomické postavení EU a podpořit evropské podniky. Kroky, které Komise navrhuje, jdou správným směrem. Podnikatelský sektor ostatně po těchto změnách volá již léta a právě konkurenceschopnost a jednotný trh označuje za vrcholné priority. Chce-li však EU obstát v globální konkurenci, musí okamžitě začít konat. Základem musí být silná ekonomika, k tomu je nutné bez otálení zeštíhlit regulaci, snížit náklady na energii a nastavit efektivní podporu investic a inovací. V dnešním volatilním geopolitickém prostředí dále musíme dokončit dohody o volném obchodu s klíčovými partnery, mimo jiné k zajištění přístupu ke kritickým surovinám.
Podniky v Evropě se v současnosti potýkají s nadměrnou byrokracií, fragmentovanou regulací a rostoucími náklady. Konkurence v jiných částech světa roste rychleji a nadměrná regulace brzdí růst evropských podniků. Evropská komise musí prosadit konkrétní reformy, které reálně zlepší podnikatelské prostředí v EU. Kompas konkurenceschopnosti se zaměřuje na hlavní bariéry růstu a produktivity v EU, jako jsou vysoké náklady na energii, nadměrná regulace a nedostatek dovedností a pracovních sil. Tato úvaha jde správným směrem, nejdůležitější je teď však převést ji do praxe. Myslí se tím takové legislativní návrhy a akční plány, které pomohou zvyšovat konkurenceschopnost a nebudou ji dusit.
Jednotný trh patří k největším úspěchům evropské integrace, musíme z něj však vytěžit maximum. Je nepřijatelné, aby stále přetrvávaly překážky jednotného trhu popsané před 20 lety. Polské předsednictví Rady EU má možnost to změnit a za prvořadou považuje svobodu poskytování služeb. Ta je extrémně důležitá nejen pro dopravu, ale také pro čím dál větší počet podniků nabízejících profesionální služby. Lettova ani Draghiho zpráva nicméně bohužel této problematice nevěnují dostatečnou pozornost. Letta se zaměřuje pouze na stavebnictví a maloobchod, Draghi zase nezapracoval další kroky, jež by podle odhadů Komise mohly uvolnit potenciál trhu služeb. Příznivější je zjištění, že na význam služeb pro vybudování odolnosti a bezpečnosti poukazuje zpráva Sauliho Niinistöa. Netřeba zdůrazňovat, o jak důležité téma se jedná při dnešní geopolitické situaci. Výše uvedené přivedlo Komisi k návrhu „28. režimu“, což je jednotný soubor pravidel upravujících daně, pracovní právo a právo obchodních korporací. Smyslem iniciativy je zjednodušit přeshraniční fungování zvláště pro MSP. V tuto chvíli nicméně o návrhu nevíme dost, abychom jej mohli zhodnotit.
Ohlášená deregulace a optimalizace legislativy je rozhodně krok správným směrem. Nyní je však třeba uvést návrhy do praxe a opravdu nepostačí zmírnit požadavky na podávání zpráv. Doufáme, že Komise provede důkladný audit unijní legislativy a následně přednese konkrétní návrhy na rychlé zlepšení regulačního prostředí EU.
Těšíme se na Fórum o jednotném trhu v Krakově a na závěry veřejné konzultace, v níž budou osloveni též členové konfederace Lewiatan. Cílem je připravit strategii pro další vývoj jednotného trhu.
Nacházíme se v bodě obratu, kdy můžeme přejít od slov k činům a realizovat řešení, která skutečně rozproudí rozvoj evropských podniků. Mají-li tato řešení odpovídat reálným potřebám podniků, neobejde se to bez dialogu institucí EU se sociálními partnery. Bez odvážných rozhodnutí ztratíme cenný čas a světová konkurence nám uteče.
Kinga Grafa je zástupkyní generálního ředitele konfederace Lewiatanpro evropské záležitosti a stálou delegátkou při BusinessEurope.Vystudovala politologii a žurnalistiku a zkušenosti z fungování EU získala při působení ve Výboru pro evropskou integraci (2008–2009) a v Evropském parlamentu (2009–2014). Je rovněž spoluautorkou knihy o polské aristokracii a autorkou vědeckých publikací o americké zahraniční politice, americké elitě a kulturní diplomacii.
EU musí odolat vábení Sirén, kterým je pro ni deregulace. Ta by totiž jen vytvořila nejistotu pro podniky, oslabila konkurenceschopnost založenou na udržitelnosti a snížila životní podmínky a oslabila důvěru občanů, říká Danny Jacobs, generální ředitel vlámské environmentální sítě Bond Beter Leefmilieu - BBL. Mluvil s námi o obavách environmentálních nevládních organizací v souvislosti s nejnovějším návrhem EU na zjednodušení předpisů. Uvedené organizace mají totiž strach, že by v rámci tohoto procesu mohly být upozaděny klíčové ambice Zelené dohody pro Evropu.
EU musí odolat vábení Sirén, kterým je pro ni deregulace. Ta by totiž jen vytvořila nejistotu pro podniky, oslabila konkurenceschopnost založenou na udržitelnosti a snížila životní podmínky a oslabila důvěru občanů, říká Danny Jacobs, generální ředitel vlámské environmentální sítě Bond Beter Leefmilieu - BBL. Mluvil s námi o obavách environmentálních nevládních organizací v souvislosti s nejnovějším návrhem EU na zjednodušení předpisů. Uvedené organizace mají totiž strach, že by v rámci tohoto procesu mohly být upozaděny klíčové ambice Zelené dohody pro Evropu.
Můžete se vyjádřit k nejnovějším iniciativám Komise v oblasti deregulace, jako je Kompas konkurenceschopnosti nebo souhrnný balíček?
Evropská komise představila ekonomicky motivovaný program deregulace a zjednodušení, u nějž existuje riziko, že ohrozí těžce vydobyté environmentální, sociální a hospodářské úspěchy. Kvůli tomuto napětí mezi přizpůsobením a zachováním evropského acquis je pro EU těžké držet jasný kurz.
Kompas konkurenceschopnosti, který Komise představila koncem ledna, odráží obavy podniků ohledně nákladů na energii a hospodářských výzev, avšak upozaďuje klíčové priority, jako je nulové znečištění a dobré životní podmínky občanů, a nevede evropské hospodářství směrem k čisté, prosperující a oběhové budoucnosti. Kompas představuje riziko, že Evropa sejde z cesty. Podpora konkurenceschopné dekarbonizace bez integrace sociálních a environmentálních cílů podkopává vlastní účel institucí EU: sloužit společnému blahu a bránit jej.
Organizace občanské společnosti znepokojuje riskantní cíl 25% zjednodušení, jenž byl v rámci Kompasu stanoven. Zefektivnění právních předpisů je sice vítané, avšak zjednodušení bez důkladného posouzení by mohlo ohrozit ochranu zdraví, sociální ochranu a ochranu životního prostředí, jež mají všechny kritický význam. Podnikatelským inovacím nebrání ani tak regulace, jako spíše absence jasných pravidel. Další deregulace by jen vytvořila atmosféru nejistoty, která by znevýhodňovala tzv. první hráče – podniky, jež stojí v čele nových iniciativ –, a zároveň by ohrozila pokrok a udržitelnost.
Obáváme se rovněž, že tento tlak na zjednodušení bude na úkor plnění environmentálních a sociálních cílů. Směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti a taxonomie EU mají mnoho nedostatků a nešly tak daleko, jak mohly. Pokud by tyto směrnice byly dále oslabeny, když již nyní není jejich výchozí pozice příliš dobrá, zcela by pozbyly smyslu.
Další konkrétní příklad vykresluje, co se v současné době děje. Vlámsko má v posledních letech obrovský problém s PFAS: těmito chemickými látkami je znečištěna velká část našeho území, přičemž zasaženy jsou statisíce občanů. Za nejúčinnější nástroj pro kontrolu rizik spojených s látkami, jako jsou PFAS, jež se používají v průmyslových procesech i v produktech (směsích i výrobcích), se považuje omezení nebo zákaz podle právních předpisů o chemických látkách (REACH). Pokud by Evropská komise upustila od přísného uplatňování nařízení REACH, zvýšilo by to riziko expozice nebezpečným chemickým látkám, které jsou škodlivé pro veřejné zdraví. Společnosti by byly méně nuceny hledat bezpečné alternativy, což by zbrzdilo inovace v udržitelné chemii. Mohlo by se zvýšit znečištění životního prostředí, neboť méně přísná pravidla vedou k častějšímu vypouštění nebezpečných látek a nebezpečnějšímu odpadu. Spotřebitelé jsou více ohroženi, neboť se tak důkladně nekontroluje obsah toxických látek ve výrobcích. To by mohlo vést k situaci, kdy evropské společnosti budou v celosvětovém přechodu k bezpečnějším výrobkům šetrnějším k životnímu prostředí zaostávat a ztratí podíl na trhu ve prospěch konkurentů, kteří přijímají inovace, jež obstojí i v budoucnu.
Jak moc doufáte v pozitivní výsledek, pokud jde o osud Zelené dohody, vezmeme-li v potaz nově oznámený kurz, který Komise stanovila, kdy cílem je podpora evropského hospodářství?
Pracovní program Evropské komise na rok 2025 představuje příslib i nebezpečí. Přestože její závazky v oblasti dekarbonizace a cenově dostupné energie naznačují potenciální cestu směrem k čistší a odolnější Evropě, hrozí, že klíčové ambice Zelené dohody pro Evropu budou upozaděny. Rostou obavy v souvislosti s navrhovaným souhrnným nařízením, které by mohlo sloužit jako zadní vrátka pro deregulaci odpovědnosti podniků pod maskou „zjednodušení“. Nedávné trendy ukazují, že zjednodušení je příliš často využíváno k oslabení nezbytných záruk, od právních předpisů týkajících se chemických látek až po zemědělství. Očividným příkladem je ukvapená reforma společné zemědělské politiky (SZP) z března 2024, která odstranila ekologické záruky. Nyní hrozí, že dlouho odkládaná revize nařízení REACH, které bylo kdysi koncipována jako nástroj na ochranu veřejného zdraví a životního prostředí, dostane novou nálepku „zjednodušujícího“ opatření, jež má zmírnit pravidla v tomto odvětví.
Je to jen pár měsíců, co předsedkyně von der Leyen přislíbila, že se bude nadále směřovat ke splnění všech cílů Zelené dohody pro Evropu. Avšak stávající pracovní program říká něco jiného, jelikož právě ty cíle, které nejnaléhavěji vyžadují přijetí opatření – zejména cíl nulového znečištění –, již nemají prioritu.
Domníváte se, že by deregulace, jak je navrhována, mohla mít negativní dopad na udržitelnost a pokrok, jehož bylo dosud dosaženo?
EU musí odolat vábení Sirén, kterým je pro ni deregulace. Ta by totiž jen podkopala regulační jistotu a předvídatelnost pro podniky, oslabila dlouhodobou konkurenceschopnost založenou na udržitelnosti a narušila dobré životní podmínky a důvěru občanů.
EU musí zajistit, že omezení byrokracie nebude znamenat omezení ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Inteligentní provádění by mělo posílit Zelenou dohodu pro Evropu, nikoli ji podkopávat. Oslabení klíčové ochrany životního prostředí a sociální ochrany pod záminkou omezování byrokracie není strategií, jak nabýt hospodářské síly. Jde o nezodpovědný krok zpět, který sabotuje právě ta pravidla, jež byla navržena proto, aby naše hospodářství obstálo i v budoucnu. To vše ještě zvyšuje alarmující riziko, že bude zmařeno deset let pokroku v oblasti udržitelnosti.
Současně je občanská společnost v celé EU vystavena rostoucímu tlaku, neboť omezující zákony o zahraničních agentech, zásahy proti protestům a škrty ve financování ohrožují základní práva. Evropský štít pro demokracii a nadcházející strategie EU pro občanskou společnost musí přinést více než jen symbolické závazky – musí poskytovat právní ochranu, udržitelné financování a strukturovaný občanský dialog s orgány EU. Pracovní program Komise musí prioritně chránit demokracii posilováním občanské společnosti. Bez nezávislé a finančně zajištěné občanské společnosti je totiž ohrožena samotná evropská demokracie.
Danny Jacobs je generálním ředitelem sítě Bond Beter Leefmilieu - BBL (federace 135 belgických – resp. vlámských – nevládních organizací působících v oblasti životního prostředí) a belgickým zástupcem v Evropském úřadu pro životní prostředí (což největší evropská síť environmentálních organizací občanů, která zastupuje přibližně 30 milionů jednotlivých členů a podporovatelů).
Evropská konfederace odborových svazů (EKOS), hlavní evropská odborová organizace zastupující 45 milionů pracovníků na evropské úrovni, odmítla schválit Kompas konkurenceschopnosti, plán Evropské komise na podporu hospodářství EU. Pro EKOS je Kompas ve své současné podobě nepřijatelný. Hovořili jsme s generální tajemnicí EKOS Esther Lynch a probrali jsme hlavní námitky vůči Kompasu konkurenceschopnosti ze strany pracovníků a osud evropského pilíře sociálních práv v kontextu nových výzev k drastické deregulaci a většímu zaměření na konkurenceschopnost.
Evropská konfederace odborových svazů (EKOS), hlavní evropská odborová organizace zastupující 45 milionů pracovníků na evropské úrovni, odmítla schválit Kompas konkurenceschopnosti, plán Evropské komise na podporu hospodářství EU. Pro EKOS je Kompas ve své současné podobě nepřijatelný. Hovořili jsme s generální tajemnicí EKOS Esther Lynch a probrali jsme hlavní námitky vůči Kompasu konkurenceschopnosti ze strany pracovníků a osud evropského pilíře sociálních práv v kontextu nových výzev k drastické deregulaci a většímu zaměření na konkurenceschopnost.
Odborové svazy EU již vyjádřily svou nespokojenost s nejnovějším plánem Evropské komise na oživení unijní ekonomiky. V čem podle vás spočívá hlavní chyba Kompasu konkurenceschopnosti, který vypracovala Komise? Které návrhy v tomto plánu považujete za obzvláště problematické a hodné pozornosti?
Hlavním problémem Kompasu konkurenceschopnosti, jak jej Evropská komise připravila, je to, že upřednostňuje deregulaci před investicemi potřebnými k vytváření kvalitních pracovních míst, k rozvoji silné evropské průmyslové politiky a k zajištění vysoce kvalitních veřejných služeb. Stejně tak Kompas – přestože uznává význam kvalitních pracovních míst pro konkurenceschopné hospodářství – namísto toho, aby navrhoval nezbytné právní předpisy k posílení práv, zlepšení pracovních podmínek a podpoře kolektivního vyjednávání, oslabuje tuto prioritu tím, že prosazuje deregulaci, která může vést k horším pracovním podmínkám a nejistotě zaměstnání.
Jedním z nejvíce znepokojivých návrhů je zavedení 28. režimu, který by podnikům umožnil působit mimo vnitrostátní pracovněprávní předpisy. To by mohlo vážně podkopat právní předpisy v oblasti zaměstnanosti v celé Evropě a vést k závodu o co nejnižší úroveň práv a ochrany pracovníků.
Stejně tak je vysoce problematický zákaz tzv. „gold-platingu“ – možnosti, aby vlády přijímaly právní předpisy nad rámec minimálních norem stanovených směrnicemi EU. Směrnice EU, na rozdíl od unijních nařízení, vycházejí z myšlenky, že stanoví minimální normy pro všechny země. Pokud by tyto minimální normy měly být i stropem toho, co je možné stanovit, nejenže by byla tato myšlenka oslabena, ale bylo by to také velmi škodlivé pro pracující a znamenalo by to zmaření těžce vydobytého pokroku v oblastech – abychom uvedli pár příkladů – zdravotní péče, vzdělávání, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo spravedlivé odměny za práci.
Kromě toho je problematická výzva Kompasu k důchodovým reformám, jež by byly založeny na delším pracovním životě, neboť klade na pracovníky nepřiměřenou zátěž, aniž by řešila potřebu udržitelných a spravedlivých důchodových systémů.
Kompas je navíc silně vychýlen na stranu podniků, neboť obsahuje mnoho příslibů obchodním skupinám, avšak žádné konkrétní závazky k přijetí právních předpisů, z nichž by měli prospěch pracující. Jde mimo jiné o skutečnost, že chybí opatření k zajištění toho, aby veřejné investice byly využívány k vytváření kvalitních pracovních míst, a nikoli pouze ke zvyšování zisků podniků.
Ve zkratce lze říci, že Kompas konkurenceschopnosti nezajišťuje rovnováhu mezi potřebami podniků a právy a dobrými životními podmínkami pracovníků, což znamená, že ve stávající podobě je tento návrh nepřijatelný.
Řekla byste, že by nyní mohlo být ohroženo provádění evropského pilíře sociálních práv?
Na papíře se Komise k provádění evropského pilíře sociálních práv opětovně zavázala, konkrétně ve svém nedávno zveřejněném pracovním programu na rok 2025. V praxi je však tento pracovní program prvním, který od roku 2019 nezahrnuje žádnou legislativní iniciativu v sociální oblasti.
Naproti tomu Komise pro příští rok navrhla osm „zjednodušujících“ právních předpisů. Nikdo nemá rád nadměrnou administrativní zátěž a odbory v tomto ohledu aktivně navrhují řešení, například pravidla pro zadávání veřejných zakázek.
Je však zřejmé, že problémy, s nimiž se Evropa potýká, nelze vyřešit zjednodušením.
Největší hrozbou pro provádění pilíře sociálních práv je vlna hromadných propouštění, která jsou oznamována v celé Evropě. Budou tím ohroženy mzdy a jistota zaměstnání, ale také důchody, sociální ochrana a mnoho dalších zásad pilíře.
Je nutné zajistit investice na ochranu a vytváření kvalitních pracovních míst, včetně nástroje SURE 2.0 a silného investičního mechanismu EU, a zavést nezbytné legislativní iniciativy, jež zaručí kvalitní pracovní místa.
Pokud řešením není snížení regulační zátěže, jaký je tedy správný směr, kterým by se EU měla vydat, aby pozvedla svůj význam v současném globálním hospodářském kontextu?
Okolnosti, jež vedly ke zmíněným hromadným propouštěním, byly zapříčiněny nedostatkem investic. To platí pro soukromé i pro veřejné investice.
Podniky přesměrovávají investice od odměňování pracovníků a tolik potřebného výzkumu a vývoje k ničemu nepřispívajícím výplatám dividend a zpětným odkupům akcií, čímž je zde v Evropě blokován pokrok v ekologickém a technologickém vývoji.
V posledních několika letech spustily USA a Čína velké vlny veřejných investic. EU se mezitím zaměřovala na přijímání nových pravidel, která její členské státy nutí k úsporným opatřením.
EU musí urychleně změnit kurz. Hromadné veřejné investice – se sociálními požadavky na to, aby tyto investice zajistily kvalitní pracovní místa – jsou nutným předpokladem provádění evropského pilíře sociálních práv.
Esther Lynch je generální tajemnicí Evropské konfederace odborových svazů (EKOS). Má rozsáhlé zkušenosti s činností v odborových svazech v Irsku a na evropské a mezinárodní úrovni a působila jako zástupkyně generálního tajemníka i konfederální tajemnice EKOS. V rámci výkonu svých funkcí stála v čele úsilí o posílení práv pracovníků a odborů a ovlivnila klíčové směrnice o přiměřených minimálních mzdách, o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách a o whistleblowingu. Byla taktéž přední osobností kampaní za evropský pilíř sociálních práv a spravedlivé odměňování. Její práce vedla k přijetí 15 právně závazných limitních hodnot expozice karcinogenům a k dohodám sociálních partnerů o digitalizaci a o reprotoxinech. Esther Lynch se coby celoživotní feministka zasazuje o to, aby práce vykonávané převážně ženami přestala být podhodnocována.
EKOS zastupuje 45 milionů členů z 94 odborových organizací ve 42 evropských zemích a 10 evropských odborových svazů.
Zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty z roku 2024 způsobily v EU a v jejích členských státech značný rozruch a staly se z nich plány, které udávají směr, jímž by se Evropa měla vydat, aby si zajistila životaschopnou budoucnost. EHSV ve svém stanovisku Hodnocení zpráv Enrica Letty a Maria Draghiho o fungování a konkurenceschopnosti jednotného trhu EU objasňuje pohled občanské společnosti na tyto zprávy a doporučuje, jaká opatření by se měla bezodkladně přijmout. Požádali jsme tři zpravodaje stanoviska – Mattea Carla Borsaniho, Giuseppeho Gueriniho a Stefana Palmieriho, aby nám stručně popsali, které návrhy předložené ve zprávách jsou podle nich obzvlášť důležité pro budoucí prosperitu EU..
Zprávy Maria Draghiho a Enrica Letty z roku 2024 způsobily v EU a v jejích členských státech značný rozruch a staly se z nich plány, které udávají směr, jímž by se Evropa měla vydat, aby si zajistila životaschopnou budoucnost. EHSV ve svém stanovisku Hodnocení zpráv Enrica Letty a Maria Draghiho o fungování a konkurenceschopnosti jednotného trhu EU objasňuje pohled občanské společnosti na tyto zprávy a doporučuje, jaká opatření by se měla bezodkladně přijmout. Požádali jsme tři zpravodaje stanoviska – Mattea Carla Borsaniho, Giuseppeho Gueriniho a Stefana Palmieriho, aby nám stručně popsali, které návrhy předložené ve zprávách jsou podle nich obzvlášť důležité pro budoucí prosperitu EU..
V poslední době se hodně mluví o konkurenceschopnosti. Za kouzelný prostředek, který by Evropu zařadil mezi nejdůležitější hráče světové ekonomiky, při tom bývá označována deregulace. Konkurenceschopnost však lze posuzovat z různých úhlů a stejně tak neexistuje jediná správná odpověď na otázku, kdy už regulace zachází příliš daleko. Při vedení diskuse o konkurenceschopnosti a deregulaci je třeba si počínat obezřetně, aby v ní nezvítězily příliš zjednodušené, černobílé argumenty, které by měly nepříznivý dopad na řádnou tvorbu hospodářských politik, domnívá se náš vzácný host Karel Lannoo, výkonný ředitel Centra pro evropská politická studia (CEPS).
V poslední době se hodně mluví o konkurenceschopnosti. Za kouzelný prostředek, který by Evropu zařadil mezi nejdůležitější hráče světové ekonomiky, při tom bývá označována deregulace. Konkurenceschopnost však lze posuzovat z různých úhlů a stejně tak neexistuje jediná správná odpověď na otázku, kdy už regulace zachází příliš daleko. Při vedení diskuse o konkurenceschopnosti a deregulaci je třeba si počínat obezřetně, aby v ní nezvítězily příliš zjednodušené, černobílé argumenty, které by měly nepříznivý dopad na řádnou tvorbu hospodářských politik, domnívá se náš vzácný host Karel Lannoo, výkonný ředitel Centra pro evropská politická studia (CEPS).
Karel Lannoo je výkonným ředitelem Centra pro evropská politická studia (CEPS), jednoho z předních evropských nezávislých analytických středisek. Je autorem publikací, v nichž se zaměřuje na otázky finanční regulace, evropské správy ekonomických záležitostí a jednotného trhu – v poslední době vydal například knihu „Understanding Europe“ (v nizozemštině „Europa begrijpen“) a podílel se rovněž na zprávě pracovní skupiny o politice týkající se finančního sektoru pro druhou Komisi pod vedením Ursuly von der Leyen a na řadě akademických prací a studií. Často se coby řečník účastní slyšení pořádaných unijními, vnitrostátními a mezinárodními institucemi a přednáší také na mezinárodních konferencích a v rámci manažerských programů. Řídí realizaci studií pro národní vlády, mnohostranné organizace a subjekty soukromého sektoru. Jeho články jsou pravidelně zveřejňovány v médiích. Kromě toho zasedá v radách různých společností a nadací a v poradních výborech, mj. v komisi pro kapitálové trhy v rámci AFM, nizozemského orgánu pro dohled nad kapitálovými trhy.
V dnešní době je módní tvrdit, že Evropa není konkurenceschopná a že je třeba provést na úrovni EU rozsáhlou deregulaci. To, do jaké míry lze hospodářskou situaci označit za problematickou, však závisí na definici konkurenceschopnosti, na použitých ukazatelích a kritériích a také na okolnostech.
V dnešní době je módní tvrdit, že Evropa není konkurenceschopná a že je třeba provést na úrovni EU rozsáhlou deregulaci. To, do jaké míry lze hospodářskou situaci označit za problematickou, však závisí na definici konkurenceschopnosti, na použitých ukazatelích a kritériích a také na okolnostech.
Má se rovněž mylně za to, že konkurenceschopnost znamená totéž co deregulace a že se jí dosáhne rozsáhlým zjednodušením předpisů. Je tedy důležité zvolit správné parametry, aby se diskuse nevymkla kontrole a neovládli ji euroskeptici.
Konkurenceschopnost coby předmět tvorby politik je opět na pořadu dne. Je však třeba připomenout, že se z něj vlastně nikdy nevytratila a i v minulosti patřila k politickým cílům. V Lisabonské strategii, která byla formálně přijata na zasedání Evropské rady v březnu 2000 v Lisabonu, si EU vytyčila záměr „stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě, schopnou udržitelného hospodářského růstu, s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“. Evropská komise se konkurenceschopností zabývala již za časů Jacquesa Delorse – stačí si přečíst slavný článek Paula Krugmana z roku 1994, který upozorňuje na „nebezpečnou obsesi“ konkurenceschopností. Jacques Delors byl tehdy znepokojen nárůstem nezaměstnanosti v Evropě v důsledku konkurenčního tlaku ze strany USA a Japonska, a proto navrhl zavést program investic do infrastruktury a pokročilých technologií. Není to tedy nic nového.
I o zjednodušení právních předpisů se hovoří dlouho. Již v roce 1996, kdy měla EU 15 členských států, byl zahájen projekt zaměřený na zjednodušení právních předpisů týkajících se vnitřního trhu pod názvem SLIM (Simpler Legislation for the Internal Market). V letech 2005 až 2006, než vypukla finanční krize, prosazoval komisař Charles McCreevy (2004–2009) regulační „přestávky“. V Junckerově Komisi dostal místopředseda Frans Timmermans na starosti program zlepšování právní úpravy. Všechny tyto snahy jsou sice chvályhodné, bylo by však vhodnější zaměřit se na hlavní příčiny složitosti předpisů, které tkví v rozhodovacím procesu a nedostatečném prosazování, a nikoli pouze na její dopady. Při 27 členských státech to však v praxi není tak jednoduché.
Konkurenceschopnost – alespoň tak, jak je chápána v Draghiho zprávě – souvisí spíše s produktivitou a růstem HDP. V závislosti na zvoleném ukazateli pak můžeme dojít k velmi rozdílným výsledkům. Konkurenceschopnost však lze posuzovat i z jiných úhlů. Můžeme například porovnávat vnitřní a vnější konkurenceschopnost. Vnitřní konkurenceschopnost EU se zdá být slabá, neboť její produktivita ve srovnání s USA klesá. Avšak co se týče vnější konkurenceschopnosti, vykazuje EU přebytek obchodní bilance a přebytek běžného účtu, zatímco USA mají v obou ohledech obrovský schodek. Nezdá se však, že by to někomu vadilo, s výjimkou amerického prezidenta Trumpa.
EU je rovněž v mnohem lepší fiskální situaci než USA nebo dokonce Japonsko. K tomu, abychom mohli provést přesné srovnání s Čínou, nám však chybí detailnější údaje. V roce 2024 měla EU rozpočtový schodek ve výši zhruba 3,5 % HDP, v USA však byl téměř dvojnásobný (6,4 %). Spojené státy jsou schopny tento schodek financovat prostřednictvím mezinárodních trhů díky postavení, jaký má v celosvětovém měřítku americký dolar. V EU a v USA však platí odlišné střednědobé úrokové sazby. Ty naznačují, že se trhy obávají vývoje americké ekonomiky. V případě dolaru činí šestiměsíční tržní zápůjční úroková sazba 4,8 %, zatímco v eurozóně jsou to 2,5 % (sazba Euribor).
EU se navíc od poloviny roku 2021, kdy Putin zahájil své cenové manipulace, potýká s cenami energie, které jsou mnohem vyšší než v USA, což je problém z hlediska konkurenceschopnosti zpracovatelského průmyslu, především pak v případě Německa. Ceny energie jsou dnes v EU přinejmenším o 50 % vyšší než v USA.
Energetická politika je dalším příhodným tématem do diskuse o regulaci – spočívá problém v přílišné regulaci? Odpověď zní, že je tomu právě naopak. EU totiž sice disponuje jednotným trhem pro distribuci energie, ale nikoli pro její výrobu, která je v rukou členských států. Působí to problémy v zemích s přebytky vyrobené energie, v nichž dochází k nárůstu cen v souvislosti s nedostatkem energie v jiných zemích, jako je tomu v případě Švédska a Německa.
I v digitálním sektoru bychom si mohli položit otázku, zda by nebylo lepší jej nijak neregulovat. Chceme svobodu projevu po americku, bez jakékoli moderace obsahu? Přejeme si mít i do budoucna oligopolní trh, jaký máme dnes?
Chtěl bych těmito několika úvahami zdůraznit, že v diskusi o konkurenceschopnosti a deregulaci je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, aby v ní nezvítězily černobílé argumenty, které by měly nepříznivý dopad na řádnou tvorbu hospodářských politik.
Zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho se v mnohém kryjí, i když přicházejí s dosti odlišnými závěry a návrhy ohledně dalšího postupu.
Vezměme si například politiku soudržnosti. Podle Enrica Letty hraje tato politika stěžejní roli, neboť umožňuje zajistit, aby byl jednotný trh přínosný pro všechny občany EU a všechny její regiony. Enrico Letta rovněž zdůrazňuje, že je provázána se službami obecného zájmu, které mají zásadní význam pro to, aby si Evropané mohli svobodně zvolit, kde budou žít a pracovat. V případě zprávy Maria Draghiho se naopak zdá, že politice soudržnosti nepřikládá přílišný význam a stejně tak se dostatečně nezabývá sociálním a územním rozměrem konkurenceschopnosti. Nepřihlíží totiž v souvislosti s evropskou konkurenceschopností k územním rozdílům a má za to, že problémy regionů se automaticky vyřeší už jen samotným posílením celkové konkurenceschopnosti EU. Opomíjí přitom skutečnost, že u mnohých regionů jsou nízká konkurenceschopnost a územní znevýhodnění dvě strany téže mince.
V obou zprávách se uvádí, že EU již nemůže dále fungovat jako doposud. Čelíme v současnosti naléhavým a složitým krizím, a proto je nutné výrazně změnit způsob tvorby evropských politik a popřípadě za tímto účelem dokonce upravit Smlouvy. Můžeme opravdu hovořit o rozšíření, aniž bychom se zabývali nutností hlubší politické integrace? V souvislosti s těmito změnami bude rovněž nutné znásobit a prohloubit úsilí. Stávající víceletý finanční rámec je nepostačující, neboť jeho výše jen o něco přesahuje 1 % hrubého národního důchodu EU a je omezen uplatňováním zastaralé zásady „spravedlivé návratnosti“. Je nutné zaujmout nový přístup, který bude vycházet z přístupu použitého v rámci nástroje Next Generation EU. Na mimořádné výzvy je třeba reagovat důraznými kroky, mj. i vydáním společných bezpečných aktiv, jako tomu bylo v průběhu pandemie.
V příštím víceletém finančním rámci na období 2028–2034 se ukáže, jaké cíle EU skutečně sleduje, protože jsou v něm stanoveny priority na dalších sedm let. Z tohoto důvodu by bylo vzhledem k různým aktuálním krizím namístě otevřeně prodiskutovat výzvy, jimž EU čelí, a také její hlavní cíle a společné evropské statky, které zajišťuje svým občanům.
Při promýšlení reformy právních předpisů, kterou doporučují obě zprávy, je třeba mít na paměti, že EU je nejvyspělejší sociálně tržní ekonomikou na světě. Platí v ní přísné hospodářské, sociální a environmentální normy, které jsou zásadním faktorem úspěšného fungování jejího modelu, nikoli překážkou. Je tedy naprosto nevhodné srovnávat předpisy EU s předpisy USA nebo Číny. EU musí v rámci svého úsilí o zjednodušení předpisů zajistit, aby byly i nadále ochráněny pracovní podmínky, bezpečnost pracovníků, práva spotřebitelů, sociální a hospodářská soudržnost a udržitelný růst.
Evropa si uvědomila (byť poněkud pozdě), že již nestačí mít velký trh. Aby se posunula vpřed, musí se snažit dosáhnout větší jednoty, včetně hlubší politické integrace a zavedení skutečně jednotných politik v oblasti hospodářství, průmyslu, obchodu, zahraničních věcí a obrany. Nadcházející měsíce tak budou mít pro budoucnost Evropy zcela zásadní význam.
Giuseppe Guerini skupina Organizace občanské společnosti v EHSV
V loňském roce pověřily Evropská komise a Evropská rada Maria Draghiho a Enrica Lettu vypracováním zprávy o konkurenceschopnosti EU, resp. zprávy o zlepšení jednotného trhu. Tyto zprávy stanoví ambiciózní politickou agendu pro Evropskou unii a jsou zároveň plánem i měřítkem pro posouzení toho, nakolik jsou orgány a tvůrci politik odhodláni utvářet budoucnost EU a nakolik jsou schopni tak činit.
Giuseppe Guerini skupina Organizace občanské společnosti v EHSV
V loňském roce pověřily Evropská komise a Evropská rada Maria Draghiho a Enrica Lettu vypracováním zprávy o konkurenceschopnosti EU, resp. zprávy o zlepšení jednotného trhu. Tyto zprávy stanoví ambiciózní politickou agendu pro Evropskou unii a jsou zároveň plánem i měřítkem pro posouzení toho, nakolik jsou orgány a tvůrci politik odhodláni utvářet budoucnost EU a nakolik jsou schopni tak činit.
Tyto zprávy lze využít k posouzení toho, jak účinně orgány a vedoucí představitelé reagují na dnešní složité výzvy.
Stanovisko EHSV k těmto zprávám je cenným nástrojem pro zhodnocení kroků podniknutých na samém počátku tohoto nového politického cyklu. Odrazem prvního z těchto kroků je Kompas konkurenceschopnosti, který Evropská komise představila dne 29. ledna. Ten obsahuje několik návrhů s vysokou prioritou, které jsou zdůrazněny i v našem stanovisku. Jde například o odstranění rozdílů v konkurenceschopnosti, dokončení jednotného trhu, zjednodušení předpisů bez deregulace a uznání toho, že konkurenceschopnost závisí na lidech a dovednostech.
Avšak vyjma oblasti rozdílů v konkurenceschopnosti chybí i konkrétní opatření. Komise zatím prezentovala strategické dokumenty, sdělení a závazky, ale na skutečné kroky budeme čekat ještě měsíce. Toto prodlení podtrhuje, jak uvádíme v našem stanovisku, že je třeba, aby orgány EU a členské státy rovněž zahájily diskusi o základních právních předpisech EU a o aktuálnosti platných smluv pro řešení současných výzev, na něž je zapotřebí urychleně reagovat.
Rychlé jednání ovšem neznamená, že by se mělo slevit na kvalitě. Evropská komise to demonstrovala v roce 2020, kdy pohotově zavedla iniciativu Next Generation EU. Stejnou pružnost by měla ukázat i dnes.
Dosažení těchto cílů vyžaduje mnohostranný přístup. Rychlé dokončení jednotného trhu je stěžejní, avšak musí jít ruku v ruce se silným odhodláním zajistit environmentální udržitelnost, hospodářskou prosperitu a sociální a územní soudržnost, neboť ty představují klíčové faktory konkurenceschopnosti.
Tato vize rovněž vyžaduje soudržnou průmyslovou politiku, která přesahuje roztříštěné vnitrostátní přístupy a je podporována strategickými fiskálními a celními pobídkami. Aby se napomohlo vytvoření dynamičtějšího podnikatelského prostředí, je zároveň nezbytné snížit byrokratickou zátěž a náklady na dodržování předpisů, a to prostřednictvím inteligentnější regulace a efektivnějších administrativních postupů.
V odvětví energetiky má zásadní význam stírání cenových rozdílů mezi členskými státy a ostatními globálními ekonomikami. To bude vyžadovat navýšení investic do energie z obnovitelných zdrojů, což zajistí konkurenceschopnější a udržitelnější trh s energií.
Aby EU tyto ambice podpořila, musí taktéž vypracovat společnou politiku týkající se evropských veřejných statků, jasně vymezit své strategické priority a posílit svou úlohu na globální scéně.
EHSV bude i nadále sledovat provádění těchto politik a dbát na to, aby názorům evropské občanské společnosti bylo dopřáno sluchu a aby byly brány v potaz.
Matteo Carlo Borsani skupina Zaměstnavatelé v EHSV
EHSV ve svém stanovisku uvádí, že je v první řadě třeba co nejdříve provést doporučení Lettovy a Draghiho zprávy. Já osobně jsem toho názoru, že k těmto zprávám musíme přistupovat uceleně a nemůžeme si z nich vybrat jen něco. Musíme uskutečnit vše a nesmíme se v našich návrzích zaměřovat jen na méně náročné úkoly a vyhýbat se těm nejzásadnějším a nejkontroverznějším, například v oblasti investic.
Matteo Carlo Borsani skupina Zaměstnavatelé v EHSV
EHSV ve svém stanovisku uvádí, že je v první řadě třeba co nejdříve provést doporučení Lettovy a Draghiho zprávy. Já osobně jsem toho názoru, že k těmto zprávám musíme přistupovat uceleně a nemůžeme si z nich vybrat jen něco. Musíme uskutečnit vše a nesmíme se v našich návrzích zaměřovat jen na méně náročné úkoly a vyhýbat se těm nejzásadnějším a nejkontroverznějším, například v oblasti investic.
Začnu zprávou Maria Draghiho, který se ze všech možných úhlů zabývá otázkou konkurenceschopnosti EU, což je samozřejmě důležité. Jeho doporučení týkající se průmyslové politiky EU mají podle mě stěžejní význam, především pak to, že je nutné koncipovat tuto politiku tak, aby bylo možné odstranit stávající nejednotnost. Každý z 27 členských států nyní uplatňuje svou vlastní průmyslovou politiku a ne vždy ji koordinuje s ostatními. Jedině společným evropským postupem bychom přitom mohli docílit náležité kombinace fiskálních, regulačních, obchodních či celních opatření a finančních pobídek, jež v poslední době v rámci svých průmyslových politik zavedly USA a Čína a které by měly obrovský přínos pro jednotný trh.
Zároveň však bude nutné výrazně snížit byrokratickou zátěž, s níž se potýkají podniky. V této souvislosti bych chtěl zejména vyzdvihnout Lettovu výzvu k vytvoření jednotného trhu, který nám umožní jednat rychle a účinně. Enrico Letta mj. doporučuje snížit byrokratickou zátěž, zjednodušit administrativní postupy a přijmout další opatření k omezení byrokracie, zejména co se týče malých a středních podniků. EHSV v tomto ohledu ve svém stanovisku uvítal, že Komise navrhla snížit zátěž spojenou s podáváním zpráv, a to o 25 % v případě všech podniků, přičemž pro malé a střední podniky by mělo jít alespoň o 50 %. Kromě toho EHSV důrazně podporuje záměr provádět během legislativního postupu test konkurenceschopnosti, což je konkrétnějším krokem v souvislosti s doporučením Enrica Letty, aby bylo zváženo zavedení mechanismu, který by spolunormotvůrcům pomáhal dynamicky posuzovat dopad předpisů.
