Tento měsíc oslavujeme 20. výročí velkého rozšíření EU. V květnu 2004 se občané Česka, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska stali občany EU. Nebylo to snadné, neboť jak je známo, přistoupení k EU je namáhavý a časově náročný proces. Po dvacet letech však můžeme konstatovat, že rozšíření v roce 2004 bylo úspěšné.
Tento měsíc oslavujeme 20. výročí velkého rozšíření EU. V květnu 2004 se občané Česka, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska stali občany EU. Nebylo to snadné, neboť jak je známo, přistoupení k EU je namáhavý a časově náročný proces. Po dvacet letech však můžeme konstatovat, že rozšíření v roce 2004 bylo úspěšné.
Vedle toho, že se EU stala jedním z největších jednotných trhů na světě, bylo díky rozšíření vytvořeno 26 milionů nových pracovních míst. Úspěch ovšem nelze poměřovat jen ekonomickými zisky. Rozšíření nakonec vedlo k otevření hranic, díky němuž mohou miliony lidí cestovat, pracovat a žít kdekoli v EU. Co dříve bylo výsadou jen některých, stalo se právem každého. Přes 2,7 milionu studentů z těchto 10 tehdy nových zemí má dnes za sebou zkušenost z výměnného programu Erasmus+. Díky rozšířené EU dostali všichni rovné příležitosti, aby mohli prosperovat.
Úspěch ještě neznamená, že jsme se neměli co učit. Jednalo se o první rozšíření tohoto druhu a rozsahu a nepochybně existuje mnoho oblastí, v nichž si Unie mohla a měla počínat lépe. Zaprvé, EU musí začít začleňovat kandidátské země do své činnosti co nejdříve. Postupná integrace není náhradou za skutečné přistoupení. Jde o způsob, jak si obě strany mohou vybudovat pevný základ tím, že se od sebe budou navzájem učit, a jak si vyměňovat zkušenosti a sdílet názory. Jde o způsob, jak vytvořit vazby mezi lidmi a rozvíjet skutečného evropského ducha.
Zadruhé, o základních zásadách EU, jimiž jsou demokracie, právní stát a základní práva a svobody, nelze vyjednávat a nelze je opomíjet. I když pravidla EU týkající se přistoupení obsahují jasná kritéria, pokud jde o „základní zásady“, některé aspekty přesahují rámec všech pravidel. EHSV jakožto představitel občanské společnosti má za to, že klíčovými prvky dobře fungujících demokracií jsou dynamická občanská společnost a silný sociální dialog. Postupné začleňování občanské společnosti z kandidátských zemí do EU jim umožní, aby v době přistoupení byly tak silné, jak by měly být. EHSV proto vytvořil iniciativu zaměřenou na integraci kandidátských zemí EU. „Členové z kandidátských zemí“ nyní spolupracují s členy našeho Výboru a připravují stanoviska k tématům, která jsou obzvláště relevantní, pokud jde o budoucí kola rozšíření.
I z tohoto důvodu bude na programu jednání květnového plenárního zasedání diskuse o 20. výročí rozšíření EU. Členové zhodnotí minulost a pohlédnou do společné budoucnosti odolnější, demokratičtější a jednotnější EU.
Sešli jsme se se zpravodajem stanoviska EHSV Zapojení mládeže z EU a ze Spojeného království Cillianem Lohanem a položili jsme mu otázku, jaký přínos by mohl mít program mobility mládeže, který navrhla Evropská komise a jenž EHSV podporuje. Tento program by mladým občanům Spojeného království usnadnil život, studium a práci v EU, a občanům EU naopak ve Spojeném království. Jaké jsou další možnosti obnovení vztahů narušených brexitem, když Spojené království odmítlo navrhovanou celoevropskou dohodu o volném pohybu mladých lidí?
Sešli jsme se se zpravodajem stanoviska EHSV Zapojení mládeže z EU a ze Spojeného království Cillianem Lohanem a položili jsme mu otázku, jaký přínos by mohl mít program mobility mládeže, který navrhla Evropská komise a jenž EHSV podporuje. Tento program by mladým občanům Spojeného království usnadnil život, studium a práci v EU, a občanům EU naopak ve Spojeném království. Jaké jsou další možnosti obnovení vztahů narušených brexitem, když Spojené království odmítlo navrhovanou celoevropskou dohodu o volném pohybu mladých lidí?
Dne 24. dubna EHSV uspořádal promítání ukrajinského dokumentu 20 dní v Mariupolu, který letos získal Oscara za nejlepší celovečerní dokumentární film.
Film zachycuje režiséra a novináře Mstyslava Černova a jeho kolegyně a kolegy v průběhu 20 dramatických dní v únoru a březnu 2022, kdy dokumentovali brutální ruské obléhání Mariupolu, důležitého ukrajinského přístavu v Azovském moři. Mstyslav Černov a jeho tým pracující pro agenturu Associated Press zůstali ve městě jako poslední zahraniční novináři a novinářky předtím, než se ho zmocnila ruská armáda. Jejich šokující filmové záběry a fotografie, na nichž je mimo jiné zachyceno masivní bombardování porodnice a městského divadla, které sloužilo jako úkryt pro děti, obletěly celý svět jako svědectví hrůzných činů, kterých se ruská armáda dopustila na ukrajinském civilním obyvatelstvu.
Film 20 dní v Mariupolu kromě ceny americké filmové akademie získal také mnoho dalších prestižních ocenění, mimo jiné cenu britské filmové akademie BAFTA za nejlepší dokument a cenu diváků v soutěži světových dokumentárních filmů na filmovém festivalu Sundance.
Promítání se zúčastnil předseda EHSV Oliver Röpke a další význační hosté, včetně Jeho Excelence Vsevoloda Čencova, vedoucího mise Ukrajiny při EU, a Jevhena Tuzova, jednoho z protagonistů dokumentu.
„Nesmíme zapomínat na to, že naším posláním je přinášet svědectví o historických událostech. Tento film obsahuje jasné poselství: musíme světu ukázat, kam až může vést nenávist. Nezapomínejme na oběti, které přinášejí lidé na Ukrajině, ani na jejich nezdolnost tváří v tvář bezpráví. Vyhlídka na to, že se Ukrajina stane členským státem EU, je nejen potvrzením našich společných hodnot, ale také zdrojem naděje na lepší budoucnost,“ řekl předseda EHSV Oliver Röpke.
„Film 20 dní v Mariupolu nabízí hrůzný, ale nezbytný pohled na utrpení způsobené ruskou agresí. Jsem hrdý na to, že náš Výbor v této obtížné době stále neochvějně stojí po boku Ukrajiny a její energické občanské společnosti. To, že jste tu dnes večer, pro nás hodně znamená,“ uvedl místopředseda EHSV pro komunikaci Aurel Laurențiu Plosceanu. Od prvního dne válečné agrese Ruska stojí EHSV pevně při Ukrajině a její občanské společnosti, s jejímiž organizacemi posílil prostřednictvím Platformy občanské společnosti EU–Ukrajina svoji spolupráci. Vytvořil středisko pro Ukrajinu, které ukrajinským organizacím občanské společnosti v Belgii nabízí prostor pro práci. Kromě toho zahájil iniciativu týkající se členů z kandidátských zemí, v rámci níž sdílí své odborné znalosti s ukrajinskými organizacemi občanské společnosti. V listopadu navštívila Ukrajinu delegace EHSV na vysoké úrovni, kterou vedl Oliver Röpke. Členové delegace se setkali s ministryní hospodářství Julijí Svyrydenko, zástupci ukrajinského parlamentu a občanské společnosti. U válečných památníků na Ukrajině uctili členové EHSV památku ukrajinských obětí války.
Promítání dokumentu, které bylo uspořádáno na popud lotyšského člena EHSV Andrise Gobiņše, opět ukázalo solidaritu evropské občanské společnosti s Ukrajinou a jejími občany a občankami. Obecenstvo mělo při této příležitosti rovněž možnost shlédnout výstavu fotografií věnovanou obléhanému Mariupolu, která byla připravena ve spolupráci se sdružením Ukra-Bel.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vás vítá u poslechu podcastu Pohled z místní perspektivy. Volby do Evropského parlamentu 2024 se blíží a my jsme se rozhodli věnovat tento díl přáním a obavám tří skupin, kterým tvůrci politik příliš často nenaslouchají: lidem se zdravotním postižením, seniorům a mladým lidem.
Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vás vítá u poslechu podcastu Pohled z místní perspektivy. Volby do Evropského parlamentu 2024 se blíží a my jsme se rozhodli věnovat tento díl přáním a obavám tří skupin, kterým tvůrci politik příliš často nenaslouchají: lidem se zdravotním postižením, seniorům a mladým lidem.
Našimi hosty jsou Milan Šveřepa, předseda organizace Inclusion Europe, se kterým budeme hovořit o přístupnosti voleb do Evropského parlamentu v roce 2024, mládežnická aktivistka a influencerka Nina Skočak, která nám poví, o co jde v těchto volbách mladým lidem, a Dr. Heidrun Mollenkopf, předsedkyně platformy AGE prosazující zájmy starších lidí, od níž se dozvíme, jestli se starší lidé cítí být součástí předvolebních debat, nebo se cítí odstrčeni a mají pocit, že je politici odepsali. Místopředseda EHSV pro komunikaci Laurențiu Plosceanu nám prozradí, co EHSV dělá pro to, aby hlas občanské společnosti i nadále sílil a aby se zajistilo, že zranitelnější osoby nebudou opomíjeny ani marginalizovány.
Poslechněte si náš podcast, využijte svůj hlas a nechte zaznít své názory. Formujte Evropu podle svých představ!
Pohyb lidí v EU je pro všechny zúčastněné prospěšný hned na několika úrovních. O to víc to platí pro pohyb mladých lidí, jimž otevírá možnost okusit různé kultury Evropy a poznat na vlastní kůži, jak se žije v jiných evropských zemích. Díky volnému pohybu také chápou, že máme mnoho společného. Každému, kdo se vydá do jiné země za prací či studiem, je pak jasnější, že jsme součástí jednoho lidského společenství. Bez ohledu na jazyk, kuchyni nebo počasí máme tolik společného – vztahy s rodinou a přáteli, naděje i potíže, výzvy i příležitosti.
Pohyb lidí v EU je pro všechny zúčastněné prospěšný hned na několika úrovních. O to víc to platí pro pohyb mladých lidí, jimž otevírá možnost okusit různé kultury Evropy a poznat na vlastní kůži, jak se žije v jiných evropských zemích. Díky volnému pohybu také chápou, že máme mnoho společného. Každému, kdo se vydá do jiné země za prací či studiem, je pak jasnější, že jsme součástí jednoho lidského společenství. Bez ohledu na jazyk, kuchyni nebo počasí máme tolik společného – vztahy s rodinou a přáteli, naděje i potíže, výzvy i příležitosti.
Právě tyto mezistátní výměny vytvářejí společnost dospělých, kteří mají vstřícný vztah k ostatním lidem a pochopení pro ně. Na evropské občany v sousedství pak už nenahlížíme jako na cizince, nýbrž jako na přátele.
Neměli bychom podceňovat, jak důležité je toto hledisko pro zachování míru a stability na našem kontinentu. Pohyb mladých lidí je těžištěm trvalé spolupráce.
Na základě těchto úvah jsem navrhl stanovisko z vlastní iniciativy k mobilitě mladých lidí a vztahům mezi mladými lidmi v EU po brexitu. S kolegy z řad zaměstnanců i členů jsme provedli rozsáhlé konzultace s příslušnými společenskými skupinami. Byli mezi nimi zástupci z EU i ze Spojeného království a diskutovali jsme online, osobně, pomocí dotazníků i e-mailem. Naši práci výrazně podpořilo také plenární shromáždění EHSV, a to přesvědčivou většinou hlasů.
Evropské orgány zareagovaly širokou nabídkou kvalitnějších programů mobility pro mladé lidi ve Spojeném království. Britská strana myšlenku nejprve zamítla, my však budeme dále svědomitě prezentovat její výhody pro všechny strany.
Zdůrazňujeme, že programy jako Erasmus+ nebo Kreativní Evropa nejsou určeny jen vysokoškolákům nebo posluchačům prezenčního studia. Iniciativy EU tohoto typu nabízejí výměnné programy a jinak obtížně dostupné zkušenosti mladým lidem ze všech vrstev společnosti.
Existuje samozřejmě úřední výpočet finančních nákladů a finanční návratnosti. To je však pouze jeden z aspektů hodnoty. Skutečná hodnota mobility a výměn spočívá ve sdílení zkušeností a ve vzájemném porozumění. Dynamický, multikulturní kontinent potřebuje interakci a pohyb lidí. Právě to se v EHSV budeme snažit prosazovat i nadále. Na důkaz víry v ideje, které hlásáme, chceme jít příkladem a pokračujeme ve spolupráci s občanskou společností ve Spojeném království.
Máme uzavřeno memorandum o porozumění s organizací Civil Society Alliance UK a zvláštní memorandum o porozumění se skotským fórem SAFE (Scotland Advisory Forum on Europe; spolupracujeme s bývalou členkou EHSV Irene Oldfather). V této činnosti budeme pokračovat dále a důkladněji. Mladí lidé prokázali schopnost postavit se do čela v náročných dobách, zejména v otázce klimatu. Pojďme jim společně na institucionální úrovni zajistit potřebné nástroje k rozvoji činností, jimž se věnují, abychom mohli využít sílu mladých lidí v zájmu lepší budoucnosti pro nás pro všechny.
Stefano Mallia, předseda skupiny Zaměstnavatelé v Evropském hospodářském a sociálním výboru
Vzhledem ke zkušenostem získaným za poslední dvě desetiletí a během sedmi vln rozšíření, které se od zahájení evropského projektu odehrály, by bylo zřejmě vhodné oslavit výročí „velkého třesku“ v roce 2004 a seznámit se s fakty a číselnými údaji. To by před červnovými volbami do Evropského parlamentu přispělo ke zklidnění emočně vypjatých diskusí.
Stefano Mallia, předseda skupiny Zaměstnavatelé v Evropském hospodářském a sociálním výboru
Vzhledem ke zkušenostem získaným za poslední dvě desetiletí a během sedmi vln rozšíření, které se od zahájení evropského projektu odehrály, by bylo zřejmě vhodné oslavit výročí „velkého třesku“ v roce 2004 a seznámit se s fakty a číselnými údaji. To by před červnovými volbami do Evropského parlamentu přispělo ke zklidnění emočně vypjatých diskusí.
Z důvodu války na Ukrajině trvající již třetím rokem se otázka rozšíření stala prioritou evropské geopolitické agendy. Ukrajina, Moldavsko, Bosna a Hercegovina a Gruzie ve velmi krátké době získaly status kandidátských zemí. Se Severní Makedonií a Albánií byla konečně zahájena přístupová jednání. To vše představuje zásadní pozitivní posun v politice, která již řadu let stagnovala.
Abychom docílili toho, že tato nová dynamika bude i nadále pokračovat, měli bychom se soustředit na posouzení přínosů takového kroku.
Demokratizace a právní stát jsou samozřejmě nezpochybnitelné zásady. Totéž platí i o tom, že rozšíření se jako proces odvíjí na základě zásluh a nelze k němu dospět žádnými zkratkami. Je však třeba občany ujistit o potenciálních hospodářských přínosech a prosperitě příští generace obyvatel Evropy.
Pokud můžeme o budoucnosti usuzovat z minulosti, lze s jistotou říci, že hledisko přínosů je nesporné. Během oficiálního předvstupního procesu mezi lety 1994 a 2004 se obchod mezi starými a novými členskými státy zvýšil téměř trojnásobně a mezi novými členskými státy pětinásobně. Tehdejší EU-15 vykazovala od začátku procesu přistoupení až do roku 2008 průměrný roční růst ve výši 4 %, přičemž proces přistoupení umožnil polovinu tohoto růstu a v letech 2002 až 2008 díky němu vznikly 3 miliony nových pracovních míst.
Pandemie COVID-19 a válka na Ukrajině ukázaly, že EU musí přehodnotit svou hospodářskou odolnost, zejména v souvislosti s ekologickou a digitální transformací. Plán REPowerEU předpokládá, že se v Unii zvýší výroba energie z obnovitelných zdrojů. Akt o průmyslu pro nulové čisté emise a akt o kritických surovinách vyzývají k tomu, aby bylo 40 % ekologických hodnotových řetězců a hodnotových řetězců surovin přesměrováno do EU. Kandidáti na přistoupení k EU, zejména Ukrajina, mohou hrát v tomto směru důležitou úlohu a zajistit větší hospodářskou bezpečnost.
Pokud jde o přírodní zdroje, Ukrajina má po Norsku největší zásoby plynu v Evropě. Patří také mezi jedny z největších výrobců vodní energie v Evropě a její výrobu by mohla navýšit spolu s dalšími ekologickými zdroji energie, jako je větrná a solární energie a biomasa. Ukrajina je rovněž významným vývozcem kovů a má zásoby lithia a vzácných zemin, jež mají zásadní význam pro ekologický a digitální průmysl.
I zemědělské odvětví Ukrajiny je jedním z největších na světě. Její začlenění do jednotného trhu by podstatně zvýšilo potravinové zabezpečení EU.
Zcela zřejmé jsou i přínosy většího zapojení do jednotného trhu pro země západního Balkánu. Pro informaci uveďme, že HDP Chorvatska se od vstupu do EU v roce 2013 neustále zvyšoval, čímž stouply i příjmy chorvatských občanů s průměrným nárůstem HDP na obyvatele o 67 % (z 10 440 EUR v roce 2013 na více než 17 240 EUR).
Cesta k členství v EU pro devět nových zemí bude složitá, ale neexistuje žádná jiná alternativa. Hodlá-li být EU globální velmocí, musí v první řadě dokázat, že je silná i na domácí půdě.
Náš zvláštní host, bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox, vzpomíná na velké rozšíření před 20 lety jako na období plné obrovské naděje, kdy se mohl evropský kontinent konečně nadechnout z obou plic – na Východě i na Západě. Zatímco Putin šíří mýtus o bratrství mezi Slovany uprostřed výbuchů balistických raket, EU je i nadále dobrovolným svazem svobodných a suverénních národů založeným na základních hodnotách, jimiž je dodržování lidských práv, rovnost a právní stát.
Náš zvláštní host, bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox, vzpomíná na velké rozšíření před 20 lety jako na období plné obrovské naděje, kdy se mohl evropský kontinent konečně nadechnout z obou plic – na Východě i na Západě. Zatímco Putin šíří mýtus o bratrství mezi Slovany uprostřed výbuchů balistických raket, EU je i nadále dobrovolným svazem svobodných a suverénních národů založeným na základních hodnotách, jimiž je dodržování lidských práv, rovnost a právní stát.
Slavnostní akce, kterou uspořádalo irské předsednictví Rady EU v Dublinu dne 1. května 2004, a oficiální uvítací ceremoniál v Evropském parlamentu ve Štrasburku dne 3. května 2004 jsou pro mě politicky, ale i emocionálně vrcholně pozitivní momenty plné naděje, které znamenají symbolický návrat domů, znovusjednocení a to, že se tento světadíl mohl nadechnout z obou plic – na Východě i na Západě. V Dublinu přečetl Seamus Heaney svou báseň Ohně o Bealtainu (Beacons at Bealtaine) a vyjádřil niterný optimismus, že toto historické rozšíření umožní, ať „z cizích slov […] nový význam vzplane, pohneme rty i myslí“. Ve Štrasburku bylo vztyčeno deset národních vlajek nových členských států na stožárech vyrobených v gdaňských loděnicích, které darovalo Polsko. Jejich cesta do Štrasburku symbolicky připomněla cestu od komunismu ke svobodě, kterou zosobnil přítomný Lech Wałęsa.
Pro všechny byla tato slavnostní akce samozřejmě vyvrcholením dlouhého a složitého procesu vzájemné přípravy, který trval řadu let. Dosažení cílové pásky v tomto politickém a procedurálním maratónu znamenalo pro všechny zúčastněné strany nejen radost, ale i úlevu.
Jsem přesvědčen, že toto rozšíření bylo zřejmě nejsilnějším a nejúspěšnějším transformačním politickým momentem v EU za posledních pět desetiletí. Má vlastní země, Irsko, se stala členem při prvním rozšíření dne 1. ledna 1973 a v té době byla nejchudším státem/regionem tehdejšího Evropského hospodářského společenství. Irsko získalo přístup na velký trh a v prvních desetiletích členství těžilo ze solidarity EU prostřednictvím regionálních fondů a později fondů soudržnosti. Zpřísnila se pravidla v oblasti rovnosti žen a mužů a normy environmentální politiky, byl podpořen mírový proces v Severním Irsku a byly uznány mimořádně složité dopady brexitu na Irsko, které je jediným státem EU, jenž sdílí se Spojeným královstvím pozemní hranici. To vše představuje obzvláště pozitivní zkušenosti a výsledky. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem, zejména pokud jde o krizi eurozóny, ale čistý přínos je dalekosáhle pozitivní.
Ačkoli respektuji rozhodnutí Spojeného království vystoupit z Unie, kterého zároveň také lituji, tento odchod je jasným důkazem toho, že EU je dobrovolným svazem svobodných a suverénních národů, k němuž se lze svobodně připojit a stejně tak jej opustit. To silně kontrastuje s Putinovou svévolnou neoimperiální válkou proti Ukrajině, kde šíří mýtus o bratrství mezi Slovany pomocí zbraní, balistických raket a smrtonosných dronů.
Řecku, Portugalsku a Španělsku pomohlo přistoupení k tomu, aby po skončení diktatury úspěšně obnovily demokracii a dosáhly zlepšení životní úrovně a kvality života.
Velké rozšíření, k němuž došlo před 20 lety, umožnilo díky prudkému zvýšení investic, obchodu a díky solidaritě EU obrovský růst v nových členských státech, zejména v zemích střední a východní Evropy. Jejich HDP na obyvatele upravený o inflaci a měnu se za dvě desetiletí v průměru zvedl z méně než poloviny průměru EU na tři čtvrtiny rostoucího průměru EU. HDP Litvy na obyvatele se v tomto období ztrojnásobil. Došlo ke zlepšení v oblasti zdraví i vzdělávání, což vedlo jak k lepší kvalitě života, tak k vyšší životní úrovni. V celém regionu se zdvojnásobila zemědělská produkce. Stejně jako u všech předchozích rozšíření lze říci, že se ukázalo pro přistupující státy i pro EU jako přínosné. Díky tomu jsem se stal v této otázce optimistou, aniž bych propadal naivitě.
Vývoj v Polsku v posledních letech a v Maďarsku až do současnosti svědčí o tom, že odchýlení od pravidel EU v oblasti právního státu, svobody sdělovacích prostředků či dodržování práv menšin znamená, že přistoupení k EU je vnímáno jako cesta k prosperitě, avšak chybí ochota zapojit se do společenství sdílených hodnot. Maďarský premiér svou zemi hrdě označuje za neliberální demokracii. Ať si vykládáme článek 2 SEU jakkoli volně, zjevně nestanoví neliberální demokracii. („Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“)
Toto prohlášení bylo součástí dohody o členství v EU, je zakotveno ve všech smlouvách o přistoupení a bylo schváleno všemi přistupujícími státy. Heslo „nechte si své hodnoty, ale posílejte nám peníze“ není udržitelným základem vzájemného respektu. To by se nemělo v současných kandidátských zemích, které se snaží dosáhnout přistoupení k EU, opomíjet. Očekávám, že v budoucích jednáních se bude klást větší důraz na kodaňská kritéria, pokud možno i na doložky smlouvy o přistoupení, které EU umožní energičtěji hájit práva a hodnoty před nerespektováním. EU není jen trhem a dosažení materiálního pokroku není jediným nebo dokonce zásadním důvodem její existence, jakkoli je takový pokrok žádoucí.
Je nicméně třeba konstatovat, že vzhledem k dosavadním výsledkům bylo rozšíření v zásadě přínosné pro všechny zúčastněné strany a mělo by se k němu přistupovat v pozitivním duchu. Kandidátské státy budou muset projít rozsáhlými změnami, které budou u každého z nich probíhat vlastním tempem. Na bedrech EU zase leží úkol zajistit rozhodovací proces a rozpočtovou kapacitu pro přijetí nových členských států, což platí i pro předvstupní pomoc. Po udělení statusu kandidátského státu a po prověření rozhodne Rada jednomyslně o rámcích pro jednání, o postupném otevírání jednotlivých kapitol, dokončení jednání a o konečné smlouvě o přistoupení. Žádný z těchto kroků není jednoduchý a neobejde se bez komplikací. Doufáme, že všechny členské státy budou respektovat povinnost „loajální spolupráce“ a budou pomáhat při plnění úkolů vyplývajících ze Smlouvy (čl. 4 odst. 3 SEU).
Případ Ukrajiny je specifický ve své komplexnosti, což je dáno její velikostí, podílem zemědělství v poměru k HDP ve srovnání s průměrem EU a její relativní chudobou, pokud jde o HDP na obyvatele. Další příčinou je samozřejmě válka a její ničivé dopady. Jednání mohou být zahájena. Ukrajina již nastoupila cestu integrace prostřednictvím dohody o přidružení a prohloubené a komplexní dohody o volném obchodu s EU. Tyto dohody by mohly být postupem času rozšiřovány, avšak nezbytným předpokladem pro přistoupení bude nakonec vyřešená situace týkající se jejího území a trvalý mír, v němž může hrát roli členství v EU. EU potřebuje na svých východních hranicích stabilitu, a nikoli chaos. Přijetí Ukrajiny je v konečném důsledku v kolektivním zájmu i v zájmu Ukrajiny.
Pat Cox, bývalý předseda Evropského parlamentu v období 2002 až 2004
Pat Cox je irský politik a novinář. V letech 2002 až 2004 byl předsedou Evropského parlamentu. Byl rovněž předsedou Evropského hnutí (2005–2011). Od roku 2015 vede Nadaci Jeana Monneta pro Evropu. Je rovněž evropským koordinátorem pro Skandinávsko-středomořský koridor hlavní sítě TEN T (doprava) (EU) a vedoucím mise Evropského parlamentu pro posouzení potřeb a provádění parlamentní reformy Nejvyšší rady na Ukrajině. Na začátku své kariéry pracoval jako moderátor televizních zpráv v RTE v Dublinu. V roce 2004 obdržel Mezinárodní cenu Karla Velikého v Cáchách za to, že jako předseda Evropského parlamentu přispěl k rozšíření Evropské unie.
EHSV na svém plenárním zasedání dne 25. dubna schválil dohodu o zřízení interinstitucionálního orgánu pro etické normy. Tato nová dohoda byla formálně podepsána zástupci zúčastněných orgánů a institucí EU dne 15. května. V platnost by měla vstoupit dne 6. června, tj. v první den hlasování ve volbách do Evropského parlamentu.
EHSV na svém plenárním zasedání dne 25. dubna schválil dohodu o zřízení interinstitucionálního orgánu pro etické normy. Tato nová dohoda byla formálně podepsána zástupci zúčastněných orgánů a institucí EU dne 15. května. V platnost by měla vstoupit dne 6. června, tj. v první den hlasování ve volbách do Evropského parlamentu.
Dohoda je významným krokem k posílení společné kultury integrity a etiky.
Nový orgán EU bude vypracovávat, aktualizovat a vykládat společné minimální normy etického chování a bude zveřejňovat zprávy o tom, jak byly tyto normy zohledněny ve vnitřních pravidlech jednotlivých zúčastněných orgánů a institucí EU.
Vedle EHSV jich bude do nového orgánu pro etiku zapojeno dalších sedm: Evropský parlament, Rada EU, Evropská komise, Soudní dvůr Evropské unie, Evropská centrální banka, Evropský účetní dvůr a Evropský výbor regionů.
Všechny zúčastněné orgány a instituce budou zastoupeny vždy jedním vysoce postaveným členem, přičemž funkce předsedy bude každý rok připadat jinému orgánu či instituci.
Práci orgánu bude podporovat pět nezávislých expertů, kteří budou na požádání vydávat stanoviska. Všechny strany dohody s nimi budou moci konzultovat jednotlivá standardizovaná písemná prohlášení, včetně prohlášení o zájmech. (mp)
