Naším hostujícím autorem článku je člen EHSV Pietro Vittorio Barbieri, který nám prozradil, v čem podle něj spočívá důležitost občanského dialogu a proč je třeba jej náležitě začlenit do evropské agendy.
Naším hostujícím autorem článku je člen EHSV Pietro Vittorio Barbieri, který nám prozradil, v čem podle něj spočívá důležitost občanského dialogu a proč je třeba jej náležitě začlenit do evropské agendy.
Tetjana Oharkova, ukrajinská novinářka žijící v Kyjevě, pro nás vybrala fotografii, která podle ní nejlépe vystihuje situaci na Ukrajině dnes, dva roky poté, co Rusko dne 24. února 2022 zahájilo svou invazi. Poslala nám snímek, který pořídila, když navštěvovala různá místa své země ve snaze podpořit ukrajinské vojáky, a který by chtěla ukázat našim čtenářům. Snímek spolu s doprovodným slovem vám přinášíme v tomto vydání.
Tetjana Oharkova, ukrajinská novinářka žijící v Kyjevě, pro nás vybrala fotografii, která podle ní nejlépe vystihuje situaci na Ukrajině dnes, dva roky poté, co Rusko dne 24. února 2022 zahájilo svou invazi.Poslala nám snímek, který pořídila, když navštěvovala různá místa své země ve snaze podpořit ukrajinské vojáky, a který by chtěla ukázat našim čtenářům. Snímek spolu s doprovodným slovem vám přinášíme v tomto vydání.
Tetjana Oharkova získala doktorát z literatury na univerzitě Paris-XII Val-de-Marne. Přednáší na Kyjevsko-mohyljanské akademii a pracuje jako novinářka. Vede rovněž oddělení mezinárodních vztahů v organizaci Ukraine Crisis Media Center. Žije v Kyjevě.
Zničený dům ve vesnici Vremivka poblíž Nové Novosilky v epicentru ukrajinské protiofenzivy v létě 2023.
Tyto vesnice v ukrajinské stepi, které leží na hranici tří oblastí (Doněcké, Dniprovské a Záporožské), daleko od velkých měst, byly od 18. století domovem Řeků vysídlených z Krymu. V roce 2022 úspěšně čelily ruské ofenzívě, ovšem za cenu toho, že byly zcela zničeny nepřátelským dělostřelectvem. V této strategické lokalitě, která by mohla být klíčem k osvobození pobřeží Azovského moře, dnes Ukrajina dva roky po ruské invazi hájí své pozice.
Od 4. března 2024 se mohou podávat přihlášky do 3. ročníku soutěže o Ceny EU za ekologickou produkci.
Ceny EU za ekologickou produkci se každoročně udílejí jako odměna za mimořádné výsledky dosažené v rámci hodnotového řetězce ekologické produkce. Letos se budou ceny předávat dne 23. září 2024 u příležitosti Evropského dne ekologické produkce.
Celkem bude uděleno 8 cen v 7 kategoriích. Ceny jsou výrazem uznání významu různých aktérů v rámci hodnotového řetězce ekologické produkce a jejich mimořádných, inovativních, udržitelných a inspirativních projektů, které mají skutečnou přidanou hodnotu pro ekologickou produkci i spotřebu. První Ceny EU za ekologickou produkci byly uděleny v roce 2022. (ks)
blížící se volby do Evropského parlamentu mají pro EU zásadní význam, neboť Unie čelí euroskepticismu a krajně pravicovému alarmismu. Ve volbách se zformuje politická scéna EU a vymezí se aktivní a inkluzivní úloha pro občany a organizace občanské společnosti.
blížící se volby do Evropského parlamentu mají pro EU zásadní význam, neboť Unie čelí euroskepticismu a krajně pravicovému alarmismu. Ve volbách se zformuje politická scéna EU a vymezí se aktivní a inkluzivní úloha pro občany a organizace občanské společnosti.
V tomto kontextu EHSV coby instituce zastupující organizovanou občanskou společnost pořádá ve dnech 4.–7. března 2024 první Týden občanské společnosti pod názvem Rise Up for Democracy! (Pojďme společně bránit demokracii!).
Na akci se setkají lidé všech věkových kategorií, pocházející z nejrůznějších prostředí. Budou mezi nimi mladí lidé, novináři ze všech členských států EU a zástupci organizací občanské společnosti, zúčastněných stran a orgánů a institucí EU. Během akce proběhnou dynamické diskuse, přičemž zásadním tématem bude přínos občanské společnosti v souvislosti se sociálními, politickými a hospodářskými otázkami, které ovlivňují náš každodenní život.
Vzhledem k tomu, že základním kamenem demokracie je účast, propojí tato nová stěžejní akce EHSV pět důležitých iniciativ:
Dny občanské společnosti, v jejichž rámci lidé mohou vyjádřit svá očekávání v souvislosti s tématy, jež mají klíčový význam pro naše demokracie,
Evropskou občanskou iniciativu, každoroční setkání budoucích organizátorů evropských občanských iniciativ, během něhož jsou stanoveny další legislativní cíle těchto iniciativ,
jedinečnou akci pro mládež Vaše Evropa, váš názor, jejímž cílem je přiblížit EU mladým lidem ze všech členských států EU a dalších zemí, včetně mladých zástupců kandidátských zemí EU a Spojeného království,
Cenu pro občanskou společnost, která odměňuje kreativní a inovativní neziskové projekty za to, že podporují lidi s duševními poruchami
a v neposlední řadě seminář pro novináře ze všech členských států EU, kteří tak budou mít možnost seznámit se s činností Výboru „v přímém přenosu“ a informovat o Výboru ve svých zemích.
Náš týden občanské společnosti poskytne organizované občanské společnosti a občanům v dobře načasovaný okamžik platformu, v jejímž rámci budou moci vyjádřit své názory na klíčové otázky nového volebního období Evropské unie. A co je důležitější, podpoří účast voličů a proevropskou orientaci.
Příspěvky získané v rámci Týdne občanské společnosti od jeho účastníků budou podkladem pro usnesení, které bude – s ohledem na volby do Evropského parlamentu – obsahovat hlavní myšlenky občanské společnosti prosazující demokratičtější Evropu.
Vyzývám Vás, abyste tuto naši důležitou akci aktivně podpořili: zapojte se do diskusí a vybídněte občany a členy sdružení, aby šli k evropským volbám. Nenechte si ujít tuto příležitost! EU potřebuje, aby její občané vyjadřovali své názory a aktivně se zapojovali.
V naší nové rubrice Já k volbám půjdu. A co vy?, kterou budeme do EHSV info zařazovat až do června 2024, se spolu s našimi hosty zamýšlíme nad tím, jak a proč je třeba se zúčastnit voleb do Evropského parlamentu. V tomto vydání jsme si pozvali Andreje Matišáka, zástupce vedoucího oddělení zahraničního zpravodajství v největším slovenském deníku Pravda.
V naší nové rubrice „Já k volbám půjdu. A co vy?“, kterou budeme do EHSV info zařazovat až do června 2024, se spolu s našimi hosty zamýšlíme nad tím, jak a proč je třeba se zúčastnit voleb do Evropského parlamentu. V tomto vydání jsme si pozvali Andreje Matišáka, zástupce vedoucího oddělení zahraničního zpravodajství v největším slovenském deníku Pravda.
Ne, nemám na mysli mimořádně vysoký počet hradů a zámků, luxusních lázeňských zařízení či malebných pohoří. Jde mi o naše rekordy v politické oblasti, které nás bohužel odsouvají až na samý konec žebříčku.
Na Slovensku jsme poprvé volili své poslance do Evropského parlamentu v roce 2004 a již od té doby máme vždy nejnižší účast. Při každých volbách.
Ne, nemám na mysli mimořádně vysoký počet hradů a zámků, luxusních lázeňských zařízení či malebných pohoří. Jde mi o naše rekordy v politické oblasti, které nás bohužel odsouvají až na samý konec žebříčku.
Na Slovensku jsme poprvé volili své poslance do Evropského parlamentu v roce 2004 a již od té doby máme vždy nejnižší účast. Při každých volbách.
V roce 2014 přišlo k urnám pouze 13,05 % voličů. Byl jsem si tehdy tak jistý tím, že nedosáhneme ani 15% účasti, že jsem přemýšlel, zda si v bance nepůjčit peníze a nezaložit stranu. Ještě dnes jsem zpětně přesvědčen, že jsem mohl zasednout v Evropském parlamentu.
Ale teď vážněji: jak berou Slováci Evropskou unii v současnosti? Jako stroj na peníze? To bezpochyby, ale problém je, že ani tyto prostředky od EU neumíme efektivně využít. I v tom jsme mezi těmi nejhoršími.
Velmi často u nás zaznívá, že Brusel nám všechno diktuje. Samozřejmě se to říká i v jiných zemích. Slovenští politikové si však tento argument naprosto dokonale osvojili. Jestliže se něco podaří, pak si to přičtou k dobru. Pokud ale naopak něco nevyjde, obviní z toho vždy Brusel. A je jen velmi málo politiků, kteří takto nejednají.
Problém je však také na straně médií, která o záležitostech EU mnohdy informují zcela povrchně. Slovenští novináři se unijní tematice vyhýbají, protože jim přijde nezajímavá, takže pokud se rozhodnou o ní hovořit, zaměřují se většinou na negativní aspekty, ať už jsou skutečné, či smyšlené.
Chtěl bych se krátce zmínit i o podnikatelském sektoru. Podnikatelé jen zřídkakdy veřejně mluví o výhodách, které EU přináší. I oni si raději stěžují na nařízení a předpisy přicházející z Bruselu.
Všechny tyto okolnosti vedly k tomu, že Slováci dle průzkumů čím dál více tíhnou k euroskepticismu. Přidáme-li dezinformace, které šíří mj. Rusko a jichž současná politická garnitura s oblibou využívá pro své vlastní cíle, vyjde z toho výbušná směs nezájmu a hněvu.
Ne, „Slovaxit“ zatím není na pořadu dne. Ale možná o něm budeme slýchat častěji, až Slovensku přestanou proudit prostředky z rozpočtu EU.
Chceme-li tomuto ponurému scénáři zamezit, musí si slovenští političtí představitelé konečně uvědomit, že EU potřebujeme pro náležité fungování naší země, a také se podle toho chovat. Už teď je však bohužel jasné, že velká část současné politické scény na Slovensku bude radši brojit proti EU, jen aby za každou cenu ochránila své zájmy.
Proto je nezbytné, aby se všichni voliči, kterým na EU záleží, o jejím významu bavili se svými příbuznými, přáteli nebo i cizími osobami. Úkol je to nelehký a není jisté, jestli to k něčemu bude. Všechny ostatní možnosti jsou však horší.
V uplynulém roce se konkurenceschopnost stala jednou z hlavních priorit evropských politik a není pochyb o tom, že má zásadní význam pro budoucnost EU.
V uplynulém roce se konkurenceschopnost stala jednou z hlavních priorit evropských politik a není pochyb o tom, že má zásadní význam pro budoucnost EU.
Na konkurenceschopnost se zaměřila i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ve svém výročním projevu o stavu Unie, který loni v září pronesla v Evropském parlamentu a v němž se zavázala udělat vše pro to, aby si Evropa udržela svou konkurenční výhodu.
Pro evropské podniky je obtížné sehnat kvalifikované pracovníky, klíčová odvětví jsou v Evropě regulována přísněji než v konkurenčních zemích (zejména v USA a v Číně), méně se investuje do výzkumu a vývoje a stávající fyzická a digitální infrastruktura neumožňuje náležitý rozvoj obchodu a hospodářský růst. Tyto problémy jsou všeobecně známé a byly popsány v řadě studií.
Ursula von der Leyen se mimoto rozhodla pověřit bývalého prezidenta Evropské centrální banky Maria Draghiho, aby vypracoval konkrétní návrhy ohledně zvýšení konkurenceschopnosti EU. To bude jistě přínosné. Nebude však stačit mít k dispozici odpovídající návrhy – musí rovněž existovat politická vůle a schopnost tyto návrhy realizovat.
EU má v úmyslu posílit svou odolnost a vliv ve světě, ztrácí však konkurenceschopnost, kterou k uskutečnění tohoto cíle potřebuje. Její podíl na světovém hospodářství se má dle předpovědí do roku 2050 soustavně snižovat a ze zhruba 15 % klesnout na pouhých 9 %.
Je tedy naprosto nezbytné posílit produktivitu a konkurenceschopnost EU. EU proto musí přijmout agendu pro konkurenceschopnost, která bude v souladu se zásadami jednotného trhu a sociálně tržního hospodářství, bude orientovaná na budoucnost a bude jasně definována a koordinována. Tato agenda musí podpořit prosperitu podniků a pracovníků a umožnit jim, aby byli ve společném zájmu schopni snáze inovovat, investovat a obchodovat, obstát v konkurenci na světovém trhu a zároveň napomáhat přechodu ke klimatické neutralitě. Má to zásadní význam nejen z hlediska budoucí prosperity, inovací, investic, obchodu a růstu, ale také pro vytváření kvalitních pracovních míst a zvyšování životní úrovně.
Evropské podniky tudíž mají v souvislosti s touto novou dynamikou jasná očekávání a požadují, aby byla konkurenceschopnost přeřazena na patřičné místo v širším ekonomickém a sociálním dlouhodobém rámci.
EHSV se již nějakou dobu snaží určit faktory a aktéry, kteří ovlivňují dlouhodobou konkurenceschopnost a produktivitu a jež je nutno zohlednit v rámci integrované vize. Prozkoumal při tom ekosystémy konkurenceschopnosti, aby Komisi pomohl identifikovat ukazatele, které by měla posílit či doplnit.
Je mimořádně důležité zaujmout při posuzování problematických aspektů a jejich řešení přístup uzpůsobený jednotlivým zemím, čemuž Komise ve svých dvou sděleních týkajících se dlouhodobé konkurenceschopnosti nevěnovala dostatečnou pozornost.
Komise určila devět rozměrů konkurenceschopnosti a v souvislosti s nimi definovala sedmnáct výkonnostních faktorů, které budou každoročně hodnoceny. Bude však rovněž nutné zajistit, aby se jimi členské státy plně řídily a aby je k tomu Komise mohla prostřednictvím vhodných nástrojů přimět. A právě to EHSV požaduje.
Mezi nejdůležitější ukazatele patří tyto:
přístup k finančním prostředkům za přiměřených nákladů, aniž by to zatížilo budoucí generace;
je nutné investovat do veřejných služeb a kritické infrastruktury a lépe tyto investice měřit. V tomto ohledu navrhujeme šest hodnotících kritérií;
je naprosto nezbytné posílit spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje, a to v rámci veřejného i soukromého sektoru a na regionální i globální úrovni;
co se týče datových sítí a energetiky, je hlavním mottem bezpečnost, cena a klimatická neutralita;
pokud jde o oběhové hospodářství, není již nutné prokazovat úlohu EU, musíme však dbát na vyváženou soutěž mezi jednotlivými subjekty;
EU má velmi pokrokový legislativní rámec v oblasti digitalizace, například co se týče konektivity, umělé inteligence a dat. V tomto ohledu musíme splnit náročný úkol, tj. sladit lidské aspekty s možnostmi, které přinášejí digitální technologie;
vzdělávání a odborná příprava musí umět reagovat na demografické a sociologické výzvy;
z hlediska strategické autonomie a obchodu je třeba konstatovat, že naší slabinou je naše závislost. Podniky se musí reorganizovat a EU musí vytvořit rámec, který jim k tomu napomůže.
V souvislosti s jednotným trhem pak EHSV zdůrazňuje, že se členské státy musí řídit pravidly acquis communautaire a zásadami Smluv. Odstranění překážek a skutečná kontrola. Vlády členských států EU musí mít politickou vůli realizovat to, co vyjednají v Bruselu, a Komise musí být schopna pracovat napříč svými útvary, a nikoli separovaně, neboť to má za následek neucelený postup. Toto je třeba zajistit.
Musíme na to neustále upozorňovat.
V této souvislosti je třeba se spolehnout na Brusel, pokud jde o výsledky testů konkurenceschopnosti, a na vnitrostátní úrovni využívat regionální průmyslové klastry. Nástroje totiž existují, jen je musíme využívat.
