Lorenza Campagnolo, koordinátorka výzkumu, a tým CMCC, který se na této studii podílel

Studie s názvem Náklady pro domácnosti a rodiny v EU způsobené změnou klimatu vhodným způsobem přispěla k tomu, abychom pochopili, jaký dopad mají náklady spojené s adaptačními opatřeními, politikami zmírňování změny klimatu a důsledky této změny na domácnosti v EU v závislosti na tom, v jakém regionu žijí, a na jejich sociálně-ekonomických rysech. Podle této studie je toto téma v odborné literatuře opomíjeno a dosud neexistuje žádné rozsáhlé posouzení nákladů plynoucích ze změny klimatu zaměřené na domácnosti v EU.

Studie předkládá novou metodiku a výsledky, které kombinují informace Eurostatu o příjmech a výdajích domácností, rizika související se změnou klimatu a modelovací nástroje. Autoři docházejí k závěru, že změna klimatu a nezbytné kroky pro přizpůsobení se této změně přímo způsobují jak snižování příjmů domácností, tak zvýšené výdaje.

V roce 2050 bude mít změna klimatu na jednotlivé regiony a socioekonomické skupiny EU různý dopad. V případě mírné změny klimatu se pravděpodobně zvýší výdaje domácností za zdraví v severních a jižních oblastech EU, výdaje za potraviny ve východních, západních a jižních oblastech, výdaje za elektřinu ve všech regionech a také za pojištění, zejména na severu. Tento nárůst výdajů bude pro chudší domácnosti s menší schopností diverzifikovat svou spotřebu a přizpůsobit se znamenat velkou zátěž. Na jihu EU zároveň dojde ke snížení příjmů z pracovní činnosti a ve všech regionech celkově poklesnou příjmy.

Širokou škálu výdajů za zboží/služby a zdroje příjmů, zejména na jihu EU (výdaje za zdraví, elektřinu a pojištění a celkové příjmy z pracovní činnosti ), ale také v malé míře ve východních regionech (výdaje za potraviny) a na severu (výdaje za elektřinu a pojištění) ovlivní negativní a zhoršující se dopady (které více zatíží chudší domácnosti než ty bohatší). V důsledku změny klimatu se v celé EU pravděpodobně zvýší počet osob ohrožených chudobou. Tento jev by měly omezit scénáře zaměřené na zmírňování změny klimatu, které podpoří rychlejší růst mezd pracovníků s nízkou kvalifikací ve srovnání s vysoce kvalifikovanou pracovní silou.

Hlavní doporučení pro tvůrce politik spočívají v tom, aby se prioritně zaměřili na regiony (jako jsou regiony na jihu EU), které řeší negativní dopady na domácnosti a zároveň zhoršování podmínek, a posílili opatření na podporu příjmů a přizpůsobili je nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva v těchto regionech. Jelikož se náklady plynoucí ze změny klimatu týkají mnoha různých oblastí, je navíc nutná horizontální integrace politik, aby bylo vytváření těchto politik účinnější.

Studie, kterou na žádost skupiny Organizace občanské společnosti vypracovalo centrum CMCC, i její shrnutí jsou k dispozici ke stažení na internetových stránkách EHSV.

V naší rubrice Otázka pro... jsme tentokrát požádali člena EHSV Stojana Čukanova, aby nám přiblížil své stanovisko, které má být přijato na lednovém plenárním zasedání.

EHSV info: „Jste zpravodajem stanoviska Podpora vlastní a udržitelné produkce potravin – strategie pro společnou zemědělskou politiku po roce 2027. Jaké návrhy v něm Výbor předkládá, zejména co se týče této politiky po roce 2027 v souvislosti s udržitelnou produkcí potravin?

Nová studie skupiny Zaměstnavatelé v EHSV

Evropská unie vždy usilovně prosazovala hospodářskou integraci se zbytkem světa. V mírovém světě založeném na pravidlech učinila tato strategie z Evropy jednu z nejdůležitějších globálních obchodních velmocí a jeden z nejvíce prosperujících regionů.

Pandemie covid-19 a následně ruská invaze na Ukrajinu zcela zásadně změnily tuto dynamiku otevřenosti a hospodářské integrace a daly tušit, že Unii čeká vleklý a náročný boj za zachování prosperity. Tyto negativní zvraty ukázaly, jak velmi důležité je to, aby byla EU odolnější a dokázala účinně ochránit své strategické zájmy.

EU se připravuje k reakci na výzvy, které by mohly předznamenat odklon od mnohostranného systému obchodování založeného na pravidlech, jenž byl typickým znakem éry po druhé světové válce, a musí si udělat jasnou představu o tom, co znamená strategická autonomie.

Studie, kterou připravilo Centrum pro evropská politická studia (CEPS), se těmito komplexními otázkami zaobírá, zkoumá zranitelná místa Evropy a navrhuje několik doporučení, jak strategické autonomie dosáhnout. EHSV nechal tuto studii vypracovat na žádost skupiny Zaměstnavatelé. Studii zpracovalo centrum CEPS.

Celou studii si můžete přečíst zde: https://www.eesc.europa.eu/cs/our-work/publications-other-work/publications/what-ways-and-means-real-strategic-autonomy-eu-economic-field.

Každou noc se v EU ocitá bez přístřeší na ulici nebo v útulcích pro bezdomovce téměř 900 000 lidí. EHSV vyzývá členské státy a EU k přijetí konkrétních opatření, protože počet bezdomovců se v posledních 15 letech více než zdvojnásobil.

EHSV požaduje komplexní strategii EU pro oblast bezdomovectví a urychlené přijetí účinných vnitrostátních politik v oblasti bezdomovectví, aby se počet bezdomovců do roku 2030 výrazně snížil. Bezdomovectví totiž patří k nejextrémnějším formám sociálního vyloučení.

„Požadujeme vypracování strategie EU pro oblast bezdomovectví, do níž by byla plně integrována Evropská platforma pro boj proti bezdomovectví (EPOCH) a která by umožnila začlenění vnitrostátních politik pro řešení bezdomovectví do evropského semestru,“ prohlásila zpravodajka stanoviska EHSV Rámec EU pro vnitrostátní strategie v oblasti bezdomovectví María del Cerman Barrera Chamorro.

Tato strategie se musí opírat o doporučení Rady, a EHSV proto vyzývá nové belgické předsednictví Rady EU, aby ho začalo připravovat. Vyzývá rovněž Komisi, aby začala co nejdříve vypracovávat návrh nového víceletého pracovního programu, který se bude prolínat celým jejím příštím funkčním obdobím.

„EHSV si přeje, aby bezdomovectví zůstalo před volbami do Evropského parlamentu i po nich prioritou sociální politiky EU. Je třeba, aby došlo ke strategické změně a cílem opatření se namísto řešení bezdomovectví stalo jeho vymýcení do roku 2030,“ uvedl spoluzpravodaj stanoviska Ákos Topolánszky.

EHSV předložil návrh, aby se v zájmu řešení „chronického bezdomovectví“ aktivně propagovala zásada „bydlení jako priorita“. Podle této zásady není bydlení jen přístřeším, je to rovněž prostředek k opětovnému začlenění. Konkrétně to znamená zajistit dlouhodobá řešení bydlení bez ohledu na to, zda příjemce například prokáže, že pracuje na svém osobním rozvoji nebo dostává podporu.

Přístup zaměřený na bydlení byl již schválen v Lisabonském prohlášení, které v roce 2021 podepsalo všech 27 členských států EU, evropské orgány a instituce a několik evropských nevládních organizací. Toto prohlášení je politickým základem platformy EPOCH a jeho signatáři se v něm zavázali ke spolupráci v oblasti bezdomovectví na úrovni EU a k tomu, že budou usilovat o vymýcení bezdomovectví do roku 2030. EHSV však ve svém stanovisku konstatuje, že navzdory politickému úsilí nečiní pro řešení bezdomovectví dost ani EU, ani členské státy.

Jedinou zemí, které se v posledních dvaceti letech dařilo bezdomovectví soustavně snižovat, je Finsko. (ll)

skupina Zaměstnanci v EHSV

Výroční zpráva o pokroku za rok 2023, kterou vypracovala Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), nebyla právě povzbudivá: EU možná nesplní většinu svých cílů pro rok 2030. Obzvláště nevalné jsou vyhlídky, pokud jde o stopu spotřeby, úroveň spotřeby energie, oběhovou produkci a ekologické zemědělství, nicméně ani v dalších oblastech – od biologické rozmanitosti po zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně – to nevypadá o mnoho lépe.

Velkou úlevou nejsou ani výsledky COP28. Jak vyplynulo z diskuse na prosincovém plenárním zasedání EHSV, občanská společnost není se závěry této konference vůbec spokojená: formulace ohledně toho, jak a kdo by měl platit, je slabá a obsahuje mnoho slov a málo konkrétních činů (navzdory tomu, že fosilní paliva byla poprvé označena za hlavní příčinu změny klimatu). Cíl omezit nárůst průměrné globální teploty do konce století na 1,5 °C pravděpodobně splněn nebude, neboť tohoto nárůstu teploty bude nejspíše dosaženo do pěti let. Rok 2023 byl nejteplejším rokem od počátku vedení záznamů, přičemž od června byl každý měsíc nejteplejším v historii.

Tento pochmurný obraz nás nesmí odradit, nýbrž nás musí motivovat: je třeba jednat. Teď není čas na nesmělé dobré záměry (těch jsme v minulosti měli mnoho a nikam jsme se nedopracovali) ani na návrat k úsporným opatřením. Zásady spravedlivé transformace – s hospodářskou, sociální a environmentální udržitelností – musí prostupovat úplně všechny politiky EU. A jedním z kroků musí být, jak ostatně vyplývá i z aktuálního stanoviska EHSV na toto téma, přijetí směrnice o spravedlivé transformaci na úrovni EU, pokud jde o svět práce: tento obří úkol bude možné zvládnout jedině tehdy, zapojí-li se všichni. Pokud se související náklady přenesou na nejzranitelnější skupiny, jak tomu často bývá, dojde k nárůstu krajně pravicového populismu. Až nastane doba, kdy ani tyto proudy nebudou moci popírat katastrofické dopady změny klimatu, bude již příliš pozdě.

Jste zpravodajem stanoviska „Podpora vlastní a udržitelné produkce potravin – strategie pro společnou zemědělskou politiku po roce 2027“. Jaké návrhy v něm Výbor předkládá, zejména co se týče této politiky po roce 2027 v souvislosti s udržitelnou produkcí potravin?

Stojan Čukanov: SZP umožnila Evropské unii zabezpečit stabilní dodávky potravin ve vysoké a stále se zvyšující kvalitě pro rostoucí počet obyvatel a zároveň zachovat model rodinného hospodářství. Za posledních 65 let se tato politika změnila, avšak všechny tři rozměry udržitelnosti, jimiž se vyznačuje nová SZP, která vstoupila v platnost v roce 2021, jsou stále terčem značné kritiky.

Vzhledem k novým výzvám potřebujeme více než kdy jindy stabilní dlouhodobý rámec politiky, který bude zaměřený na udržitelnou produkci potravin a na otevřenou strategickou autonomii Evropské unie. S tím by měla jít ruku v ruce ochrana rozmanitých způsobů zemědělského hospodaření v EU a řešení společenských a ekologických potřeb („veřejné prostředky na veřejné statky“), přičemž by měl být zároveň zajišťován rozvoj venkova.

Politiky v oblasti životního prostředí a klimatu by neměly být vnímány jako přítěž při překonávání současné krize, ale spíše jako součást dlouhodobých řešení a vodítko pro rozhodování v budoucnosti. Při poslední reformě byla posílena zásada, že každý podporovaný hektar musí na oplátku poskytovat společnosti environmentální služby.

Jednotné financování na hektar však neodráží ekologickou realitu ani spravedlivou podporu ze sociálního hlediska. Jsme přesvědčeni, že příští SZP by měla jít ještě dále a zvýšit environmentální a sociální požadavky, které musí být náležitě odměňovány a chráněny před nekalou soutěží.

Platby za plochu by proto měly být změněny na pobídky spíše než na kompenzace za prospěšné služby. Zároveň by mělo být stanoveno vhodné přechodné období, které by mohlo přesahovat období jednoho víceletého finančního rámce (VFR).

Malá rodinná hospodářství by měla mít možnost rozhodnout se pro zachování podpory příjmu založené na platbách za plochu a pracovních jednotkách v rámci daného hospodářství, přičemž členské státy by měly mít možnost stanovit příslušná kritéria ve strategických plánech. Ve snaze zastavit další úbytek zemědělských podniků v EU v důsledku nedostatečné generační obměny je třeba přijmout opatření týkající se zvýšení průměrných příjmů ze zemědělské činnosti, přístupu k půdě (prostřednictvím dotací na investice, zvýhodněných úvěrů, vnitrostátních právních předpisů týkajících se převodu půdy), příznivých investičních podmínek v rámci druhého pilíře (poskytnutí dodatečných soukromých finančních prostředků), prohlubování dovedností (zemědělců, pracovníků v zemědělství a poradců), posílení postavení žen, dobrých pracovních podmínek, zlepšení dlouhodobých vyhlídek pro zemědělce (důchody atd.), ale i celkové atraktivity venkovských oblastí.

SZP musí pomoci stimulovat poptávku spotřebitelů v EU po zdravějších a udržitelnějších potravinách (ekologické, sezónní, místní produkty), omezit plýtvání potravinami a regulovat trhy s potravinami, aby bylo možné řešit financializaci potravinářského odvětví, která vede k obrovským spekulacím, neboť v době, kdy se Evropané potýkají s rostoucími cenami potravin, jsou zároveň generovány obrovské zisky. Růst cen energie a rizika narušení dodávek energie a hnojiv se staly běžnou součástí každodenního života, je tedy zapotřebí zvážit, zda do SZP nezařadit proticyklické prvky a nezavést v rámci této politiky režimy investiční podpory zaměřené na zlepšení výroby a distribuce energie z obnovitelných zdrojů v zemědělských podnicích a na místní úrovni ve venkovských oblastech.

V tomto stanovisku navrhujeme, aby Komise v reakci na důsledky extrémních klimatických podmínek zvážila možnost posílit jakožto jeden z nástrojů SZP po roce 2027 systémy pojištění založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru, jež jsou v jednotlivých členských státech dobrovolné. S ohledem na volby do Evropského parlamentu v roce 2024 a budoucí rozšíření EU považuje EHSV toto stanovisko za příležitost, jak předložit některé úvahy/pokyny/návrhy organizované občanské společnosti týkající se budoucí podoby a směřování SZP po roce 2027 s cílem dosáhnout vlastní a udržitelné produkce potravin v rámci ucelenější a komplexnější potravinové politiky. Cílem je přispět k návrhu Komise týkajícímu se příští SZP a zdůraznit při tom potřeby organizací občanské společnosti a očekávání společnosti.