EHSV info

Adélaïde Charlier, mladá aktivistka v oblasti klimatu a lidských práv a spoluzakladatelka organizace Youth for Climate Belgium, nás seznámila s veškerými chybami, které má podle ní dohoda o klimatu, jež byla právě dojednána na zasedání konference COP29 v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku. Konference, kterou mnozí vnímají jako symbol narušené důvěry a nerovnosti v oblasti klimatu, přinesla zranitelným zemím a občanské společnosti hořké zklamání.

Nedávno skončené zasedání konference o klimatu COP29 v Baku vneslo do světa rozkol, když zranitelné země a občanská společnost vyjádřily hlubokou frustraci z toho, co považují za zklamání důvěry. Ačkoli bylo dosaženo dohody, závazek poskytovat rozvojovým zemím do roku 2035 ročně 300 miliard USD na pomoc s přizpůsobením se změně klimatu ani zdaleka neodpovídá naléhavým potřebám těch, kdo stojí v první linii klimatické krize.

„Lepší než špatná dohoda je žádná dohoda“

Jak to 24 hodin před schválením konečné dohody pregnantně vyjádřil Harjeet Singh, ředitel pro globální angažovanost iniciativy Fosil Fuel Non-Proliferation Treaty Initiative, „lepší než špatná dohoda je žádná dohoda“. Jeho slova jsou odrazem rostoucího napětí mezi postiženými zeměmi, občanskou společností a bohatšími národy. V neděli konference prezentovala střízlivou realitu s jediným finančním cílem, jímž je příslib „300 miliard USD ročně do roku 2035“. Tento cíl je směšný, neboť ani zdaleka nedosahuje toho, co společně požadovaly zranitelné země (1,3 bilionu USD na pokrytí svých potřeb v oblastech přizpůsobení se, zmírňování a kompenzace ztrát a škod).

Dohoda je vázána na nový kolektivní kvantifikovaný cíl, který má financovat klimatickou transformaci v rozvojových zemích. Ačkoli je dohodnutá částka třikrát vyšší než cíl 100 miliard USD z roku 2009, jehož bylo dosaženo teprve s dvouletým zpožděním koncem roku 2022, stále ani zdaleka nestačí. Závazek ve výši 100 miliard USD z roku 2009 by s ohledem na inflaci znamenal 258 miliard USD do roku 2035, což představuje reálný nárůst stávajícího úsilí pouze o 42 miliard USD. Požadavek zranitelných zemí byl jasný: „biliony, ne miliardy“.

Stejným zklamáním jako samotná částka je i struktura navrhovaného finančního cíle. Chybí v ní totiž konkrétní závazek k vytvoření mechanismů veřejného financování, jako jsou granty nebo dotace, které země globálního Jihu naléhavě potřebují.

Kromě toho neexistují žádné dílčí cíle, které by odpovídajícím způsobem financovaly zmírňování, přizpůsobení se a kompenzaci ztrát a škod. Chybějící jasné zaměření na přizpůsobení spolu s nadměrným důrazem na zmírňování – které je financováno především mezinárodními rozvojovými bankami a soukromým sektorem – ukazuje, že jsme se stále nepoučili z roku 2009, kdy bylo přizpůsobení výrazně podfinancováno, což ještě zhoršuje absence odpovědnosti a financování vyčleněného na ztráty a škody.

Kromě toho, ačkoli se o ztrátách a škodách mluví, nejsou do dohody smysluplně začleněny, ale pouze se na ně vágně a povrchně odkazuje. Rámec rovněž otevírá cestu k velké závislosti na soukromém financování, včetně partnerství veřejného a soukromého sektoru, soukromých investic se sníženými riziky podporovaných z veřejných prostředků, jakož i aktivně podporovaných plně soukromých investic.

Ignorování historické odpovědnosti

Vedle nedostatečného financování odhalila dohoda hluboké trhliny v klimatické diplomacii. Bohatší státy ignorovaly rozdílnou odpovědnost a přesouvají část finanční zátěže na zranitelné země, které již nyní nesou břemeno klimatických dopadů. Země jako Indie, Kuba, Bolívie a Nigérie vyjádřily své rozhořčení a obvinily bohaté země z toho, že neplatí za své historické emise skleníkových plynů.

Tato lhostejnost obrátila důvěru v trosky a napětí dosáhlo úrovně, která je v historii jednání konference COP nebývalá. Současný příslib 300 miliard USD je ve srovnání s 1 bilionem USD, který odborníci OSN odhadují jako minimální výši investice, kterou by rozvojové země (s výjimkou Číny) do roku 2035 potřebovaly, nedostatečný.

Špatná dohoda uzavřená pod tlakem

Nejchudší a nejzranitelnější země světa, včetně 45 nejméně rozvinutých zemí a 40 malých ostrovních států, nakonec dohodu pod obrovským politickým tlakem přijaly. Strach z toho, že nedojde k žádné dohodě, zejména s přihlédnutím k tomu, že Trumpovo prezidentství může budoucí pokrok v oblasti klimatu ohrozit, je přiměl k souhlasu. Pro mnohé se jedná o hořký kompromis, o odsouhlasení nedostatečných finančních prostředků, jež by měly zajistit okamžitou pomoc.

Cena za zpoždění

Tato „špatná dohoda“ není jen ranou pro diplomatické vztahy, ale bude mít také ničivé dopady na životy milionů lidí. Zranitelné země již byly extrémním počasím, stoupající hladinou moří a nedostatkem zdrojů dohnány na hranice svých možností. Vlády v bohatších zemích musí pochopit, že okamžité investice do opatření v oblasti klimatu budou znamenat mnohem nižší náklady než čekání na vystavení rostoucího účtu za katastrofy, který nás příroda nutí platit.

Výsledek konference COP29 je jasnou připomínkou toho, že klimatická krize si žádá odvážná, naléhavá opatření a spravedlnost pro nejvíce postižené. Bez průlomových závazků se každoročně prohlubuje propast mezi globálním Severem a Jihem, což podkopává samotnou podstatu globální spolupráce v oblasti klimatu.

Pokud jde o konferenci COP30, je zřejmé, že boj za klimatickou spravedlnost ještě ani zdaleka neskončil.

Adélaïde Charlier je 23letá evropská aktivistka v oblasti klimatické spravedlnosti známá jako spoluzakladatelka organizace Youth for Climate Belgium, která je rovněž zakladatelkou organizace Bridge (propojování mládeže a klimatické politiky). Je taktéž laureátkou ocenění 30 Under 30 za rok 2024 udělovaného časopisem Forbes.

„My, venkovské ženy, nechceme, aby se na nás pohlíželo s lítostí nebo soucitem. Chceme být uznávány a oceňovány jako spojenkyně při dosahování udržitelného rozvoje. Potřebujeme příležitosti a kvalitní základní služby, abychom mohli zůstat na svých územích a i nadále zásobit svět potravinami,“ uvedla Luz Haro Guanga, farmářka z ekvádorského venkova a výkonná tajemnice Sítě venkovských žen Latinské Ameriky a Karibiku (RedLAC), která nedávno vystoupila v diskusi EHSV na téma Ženy a trojí krize naší planety. Ve svém rozhovoru pro EHSV info mluví Luz Haro Guanga o dopadech změny klimatu v Latinské Americe a o tom, proč – navzdory neúspěchu konference COP16 – není v boji za udržitelnější a zdravější planetu prostor ani čas pro pesimismus.

Vaše organizace, RedLAC, se zúčastnila zasedání COP16. Znamenají pro Vás výsledky této konference zklamání, protože nedošlo k dohodě ohledně financování ochrany přírody a biologické rozmanitosti? Bylo na zasedání COP16 něčeho dosaženo?

Haro Guanga: Jako ekvádorská žena z venkova již od 80. let 20. století bojuji za práva svých venkovských sester v Ekvádoru. K ponaučením, která mi těchto téměř 40 let přineslo, patří, že sociální procesy stojí obrovské úsilí, přinášejí jen málo okamžitých výsledků a především vyžadují houževnatost, důslednost a vytrvalost. Bylo by skvělé, kdyby se bývalo dosáhlo konsensu ohledně financování ochrany přírody a biologické rozmanitosti, ale jsem si jistá, že hlasy tisíců mužů a žen z měst i venkova, které zazněly na konferenci COP16, společně dokázaly prolomit ledy a získaly si srdce a mysli všech, kdo dříve nechtěli tato naléhavá opatření v oblasti klimatu podporovat.

Svého cíle jsme nakonec nedosáhli, ale právě v tuto chvíli musíme pokračovat v našich apelech na orgány všech měst, komunit a zemí, aby nás vzaly na vědomí, aby prokázaly osobní, technickou a politickou vůli a přijímaly ta nejlepší rozhodnutí, která zabrání budoucím hladomorům způsobeným tím, že dnes nebudeme jednat.

Jaký dopad má změna klimatu na domorodé a venkovské ženy v Latinské Americe?

Ráda bych vyzdvihla některá fakta z dokumentu, který vypracovala Meziamerická komise žen při Organizaci amerických států na základě dialogů se 70 vedoucími představitelkami z 16 zemí. Proces dialogů byl zahájen v září 2024. Uvedený dokument byl představen na konferenci COP16 a prezentoval stanoviska venkovských žen.

Z jeho závěrů vyplynulo, že změna klimatu je realitou ve všech zemích včetně zemí amerického kontinentu a má závažné dopady. Byly nicméně zdůrazněny zejména čtyři klimatické jevy.

Dlouhotrvajícího sucha: Některé země hlásí řadu měsíců s velmi malými srážkami, a jižněji položené země dokonce již několik roků trvající sucha.

Nárůst teplot výrazně přesahuje běžnou úroveň: Tyto vysoké teploty spolu s vysušenou půdou přispívají k četným požárům, z nichž některé vznikají spontánně, jiné jsou zakládány úmyslně, ale všechny jsou zhoršovány suchem. To má dopad na život a biologicky rozmanité systémy. Například v době zasedání konaní brazilské konference bylo oznámeno, že jen ve státě Piauí zuří 300 požárů.

Vichřice: Bylo konstatováno, že déšť je intenzivní, přichází ve velmi krátkých přívalech a často je doprovázen silnými vichřicemi. Účastníci ze Střední Ameriky, Mexika, Dominikánské republiky a pobřeží Kolumbie hovořili o nárůstu intenzity a četnosti hurikánů a tropických bouří, které postihují jejich území.

Změny srážkových modelů: „Prší, když to každý nejméně čeká“ – to je obrat, který zazníval na všech setkáních. Z jihu a z andských oblastí pak byly hlášeny nečekané mrazy, krupobití a sníh. Obecně byl zaznamenán pokles ročního úhrnu srážek, ale bylo konstatováno, že deště jsou přívalové a způsobují povodně a přírodní katastrofy, které vedou ke ztrátám na životech a k ničení infrastruktury, komunikací a úrody a mají nepříznivé dopady na životní podmínky, zejména pak ve venkovských oblastech. Jeden z účastníků to shrnul slovy, že „déšť někdy nahání hrůzu“.

Na druhé straně se praktikují neudržitelné postupy, které vyčerpávají přírodní zdroje. K nejvíce znepokojujícím a také nejčastěji zmiňovaným problémům patří těžba dřeva či kácení lesních a mangrovových porostů, záměrné zakládání lesních požárů, nepřiměřené nakládání s vodními zdroji, znečištění, podporování intenzivních, expanzivních, na vodu náročných a znečišťujících činností, jakož i nadměrné používání agrochemických přípravků, herbicidů a pesticidů.

Za jeden z hlavních aspektů byla označena nečinnost některých místních a celostátních orgánů, které nevytvářejí regulační rámce, jež by omezily destruktivní činnost a podporovaly udržitelné výrobní strategie. Některé země příslušné právní předpisy mají, ale kvůli korupci nebo osobním politickým zájmům je orgány neprovádějí.

Mezinárodním lídrům je proto adresována výzva, aby vyvíjeli větší tlak na státy, aby dodržovaly smlouvy o biologické rozmanitosti a změně klimatu, které podepsaly.

Pokud jde o směr, kterým se boj za ochranu klimatu a životního prostředí ubírá, jste spíše optimistkou, nebo pesimistkou? Co by se podle Vás mělo udělat?

Kdo nemá velké sny, nedosáhne velkých věcí. Změna klimatu nás ovlivňuje a její dopady rychle narůstají. Nemůžeme proto přestat bojovat za to, aby političtí činitelé věnovali pozornost těm základním věcem, které vyžadují prioritní opatření – a to nemluvím jen o financování, ale také o koordinaci, spolupráci a menším egoismu a zaslepené politické horlivosti.

Jsem optimistkou v tom, že pokud budeme i nadále prosazovat svou, dávat o sobě vědět a svou vytrvalostí podporovat dlouhodobé společenské procesy, pokud vytvoříme strategická spojenectví v rámci Ameriky i celého světa, můžeme ovlivňovat veřejné politiky a zajistit, aby ti, kdo zastávají mocenské nebo rozhodovací pozice, jednali s přesvědčením, že je naléhavě nutné bojovat proti změně klimatu a zároveň omezit činnosti, které urychlují její škodlivé a destruktivní dopady na naši planetu – tedy vypalování, pěstování monokultur, bezhlavé používání insekticidů a chemikálií, ničení zásobáren vody, bezohledný rybolov, ničení vodních pramenů, vypouštění odpadních vod atd.

Pesimismus by nás oslabil a nakonec by nás přiměl, abychom naši práci a náš boj vzdali. V boji za udržitelnější a zdravější planetu nemůžeme ztrácet čas ani dávat prostor pesimismu, negativním událostem navzdory. Pro dnešní i budoucí generace je to otázka života a smrti!

Už včera bylo pozdě začít jednat. Ale i dnes je dobrá příležitost začít měnit přístup a angažovat se ve prospěch všech lidí.

Luz Haro Guanga je farmářka z ekvádorského venkova, výkonná tajemnice Sítě venkovských žen Latinské Ameriky a Karibiku (RedLAC) a předsedkyně technické složky ekvádorské nadace FUNMUJERURAL-e. RedLAC je společenská organizace sdružující více než 200 organizací venkovských žen z Latinské Ameriky a Karibiku. Byla založena v roce 1990 v Argentině a jejím účelem je podporovat účinnou občanskou a politickou angažovanost venkovských žen. Díky dlouhodobému úsilí sítě RedLAC vyhlásila Organizace amerických států období 2024–2034 „Meziamerickým desetiletím práv všech žen, dospívajících a dívek ve venkovských oblastech Ameriky“.

V roce 2021 získalo belgické sdružení Grootouders voor het Klimaat (Prarodiče za klima) za svou kampaň Naše úspory pro jejich budoucnost Cenu EHSV pro občanskou společnost za opatření v oblasti klimatu. Cílem kampaně bylo motivovat přibližně 2,4 milionu belgických prarodičů k tomu, aby investovali své úspory – v té době odhadované přibližně na 910 miliard eur v aktivech – do udržitelnějších projektů. EHSV info hovořil se zástupcem sdružení Grootouders voor het Klimaat o současném stavu klimatu a udržitelného financování, jakož i o očekáváních a plánech do budoucna.

Vidíte po třech letech nějaké hmatatelné výsledky své kampaně? Jak byste celkově zhodnotil stav klimatu a udržitelného financování v Belgii – dá se mluvit o pokroku a zvyšuje se povědomí lidí o jeho důležitosti?

Cena EHSV pro nás znamenala důležité uznání a podporu. Často jsme se na ni odvolávali při komunikaci s vládou, dalšími podpůrnými organizacemi i našimi spoluobčany. Pomohla nám při navazování nových kontaktů i při dalším šíření naší kampaně – ať už směrem k našim prarodičům, tak k mladším generacím – díky rozvoji prezentací, workshopů a řadě přednášek o udržitelném financování.

Všimli jsme si, že i když to stále není samozřejmé téma, bylo na evropské úrovni vyvinuto důležité legislativní úsilí (taxonomie, Zelená dohoda, směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti, směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti atd.). Díky tomu teď i podniky a celá odvětví provádějí stále více iniciativ, na které můžeme poukazovat. To je nadějné a nutné, jak bohužel opět ukázaly (nepřesvědčivé) výsledky konference COP v Baku.

Nedávná studie nám ukázala, že naše práce na zvyšování povědomí je stále velmi potřebná. Pouze 5–15 % investorů využívá svého práva požádat své finanční instituce, aby zohlednily jejich udržitelné preference. Na to se tedy musíme i nadále soustředit.

Co očekáváte od konference COP29? Účastníte se jí, ne-li přímo, tak prostřednictvím podpory 12letého chlapce Ferreho a jeho prarodičů? Myslíte si, že financování opatření v oblasti klimatu má zásadní význam pro spravedlivou transformaci?

Ve chvíli, kdy toto píšeme, konference COP29 právě skončila. Od počátku jsme proto finančně i komunikačně plně podporovali 12letého Ferreho, který se společně se svými prarodiči, členy sdružení Grootouders voor het Klimaat, vydal do Baku, aby tak bylo zajištěno, že bude i nadále slyšet hlas dětí. Rádi bychom také poděkovali všem našim prarodičům a institucím, díky nimž to bylo možné.

Konference COP29 musela být konferencí COP o financování klimatu, protože financování je pro spravedlivou transformaci skutečně klíčové. V Baku to zatím bohužel nebylo moc patrné. I nadále tvrdíme, že peníze jsou, a my žádáme ty, kdo je mají, aby jednali odpovědně a v zájmu budoucnosti našich vnoučat je využívali udržitelně.

Jaké jsou nejnovější projekty vašeho sdružení, o nichž byste se rád zmínil? Připravují se už nějaké nové?

Nepřestáváme s nadějí hledět do budoucnosti. Pro naše sdružení bude rok 2025, kdy si připomínáme deset let od podpisu Pařížské dohody, rokem, kdy ve velkém oslovíme naše prarodiče – členy velkých seniorských organizací ve Vlámsku. Naplno běží přípravy, kdy se několik desítek členů z řad našeho sdružení školí, aby se mohli sebejistě zapojovat do diskusí o klimatu a byli připraveni oslovovat a naslouchat.

Připravili jsme několik workshopů, včetně jednoho o udržitelných úsporách a investicích, který zdarma nabízíme všem místním pobočkám seniorských organizací. Už teď vidíme velké nadšení. Na konci listopadu 2025 uspořádáme velkou závěrečnou akci, která – jak doufáme – nebude znamenat konec, ale počátek rostoucího závazku pro budoucnost.

Hugo Van Dienderen je spoluzakladatelem a spolupředsedou sdružení Grootouders voor het Klimaat. Toto nezávislé hnutí, jež bylo založeno v roce 2019, sdružuje seniory, především prarodiče, kteří chtějí budoucím generacím předat svět, ve kterém se dá žít.

Na fotografii: Ferre se svými prarodiči, členy sdružení Grootouders voor het Klimaat, na konferenci COP29 v Baku. Ferre se mohl o své znepokojení z klimatické krize podělit s řadou významných osobností.

Můžeme pomoci zachránit svět díky udržitelnému investování? Finanční sektor prochází v reakci na environmentální a sociální výzvy významnou proměnou. Dr. Brigitte Bernard-Rau z Hamburské univerzity se v tomto článku zamýšlí nad investováním s pozitivním dopadem, které představuje novou výkonnou investiční strategii. Tato strategie, která odráží zásadní posun ve způsobu, jakým uvažujeme o úloze kapitálu a financí ve společnosti, zpochybňuje tradiční představu, že si investoři musí vybrat, zda chtějí vydělávat, nebo přispívat k lepšímu světu.

Brigitte Bernard-Rau

Finanční sektor prochází ve světě, který musí řešit bezpříkladné environmentální a sociální problémy od změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti až po potravinové zabezpečení, nerovnost, dobré životní podmínky a zdravotní péči, významnou proměnou. Jako výkonný přístup, který zpochybňuje tradiční představu, že si investoři musí vybrat, zda chtějí vydělávat, nebo přispívat k lepšímu světu, se profilovalo investování s pozitivním dopadem. Co přesně si ale pod pojmem investování s pozitivním dopadem představit a jak se liší od jiných forem udržitelného financování?

Pochopení investování s pozitivním dopadem

Investování s pozitivním dopadem v podstatě představuje zásadní posun ve způsobu, jakým uvažujeme o úloze kapitálu a financí ve společnosti. Podle definice, kterou vytvořila organizace Global Impact Investing Network (GIIN), je investování s pozitivním dopadem investiční strategií zahrnující investice, které byly provedeny se záměrem vytvořit vedle zajištění finanční návratnosti také pozitivní, měřitelné sociální a environmentální dopady. Tato na první pohled jednoduchá definice však zakrývá fakt, že transformační potenciál investování s pozitivním dopadem je velmi komplexní.

K plnému pochopení osobité role investování s pozitivním dopadem v moderním (materialistickém) finančnictví je nezbytné zjistit, ve které části širšího spektra investičních přístupů se nachází. Na jedné straně spektra je tradiční investování, v němž jasně kraluje finanční návratnost a maximalizace zisku, zatímco sociální nebo environmentální aspekty při rozhodování nehrají žádnou roli. Posuneme-li se v rámci tohoto spektra dále, setkáváme se se stále sofistikovanějšími přístupy začleňujícími faktory sociální a environmentální výkonnosti, které postupně otevírají prostor rozmanitým způsobům investování prostřednictvím udržitelného financování. Investování s pozitivním dopadem je pak tou nejlepší možnou investiční strategií prosazující pozitivní a průlomovou změnu díky spojení finanční návratnosti a sociálních a environmentálních cílů.

Stručný popis investičních přístupů:

• tradiční investování se zaměřuje výhradně na finanční návratnost a ignoruje sociální a environmentální faktory. Je odedávna základem kapitálových trhů;
• začlenění faktorů ESG zahrnuje při investičním rozhodování environmentální, sociální a správní faktory jako ukazatele rizika, nepovažuje je však za hlavní aspekty, kterými by se investování mělo řídit;
• udržitelné financování do investičního rozhodování začleňuje environmentální, sociální a správní kritéria a udržitelnost vnímá jako způsob vytváření hodnoty. Podporuje investice, které řeší problémy související s udržitelností a přinášejí pozitivní sociální a environmentální změny. Zahrnuje rovněž investice do transformace a financování jak toho, co je již nyní šetrné k životnímu prostředí (ekologické financování), tak postupného posunu k úrovním výkonnosti šetrným k životnímu prostředí (financování přechodu);
• investování s pozitivním dopadem se týká podstatného posunu na finančních trzích spočívajícího v zásadní změně zaměření na dopady a zabývá se otázkou, zda investice do udržitelnosti přispívají k lepšímu světu. Investování s pozitivním dopadem se tedy jeví jako maximalistický přístup, jenž aktivně usiluje jak o dosažení finanční návratnosti, tak měřitelného sociálního nebo environmentálního dopadu, přičemž oběma přisuzuje stejný význam.

Dvě podoby investování s pozitivním dopadem: tzv. propojené („aligned“) a utvářející („generating“)

V rámci investování s pozitivním dopadem je zásadní rozdíl mezi tzv. investováním propojeným s dopadem a tzv. investováním utvářejícím dopad. Toto rozlišení pomáhá investorům pochopit nejen to, jak budou jejich peníze využity, ale také to, jak přispějí k pozitivní změně.

• Investování propojené s dopadem podporuje podniky, které již prokázaly, že využívají pozitivní environmentální nebo sociální postupy, a dokázaly svůj závazek k vytváření pozitivního dopadu prostřednictvím svých činností a výsledků.
• Investování utvářející dopad aktivně vytváří nová řešení sociálních nebo environmentálních problémů, přičemž se často zaměřuje na transformaci a systémové změny.

Toto teoretické rozlišení se prakticky odráží při uplatňování v reálném světě napříč různými odvětvími.

Čistá energie

V oblasti přechodu na čistou energii by investice propojené s dopadem mohly zahrnovat nákup podílů v zavedených společnostech zabývajících se obnovitelnou energií nebo v podnicích vyrábějících elektrická vozidla. Tyto podniky již prostřednictvím svých hlavních obchodních modelů přispívají k environmentální udržitelnosti. Investice utvářející dopad ve stejném odvětví by se naopak mohly zaměřit na financování startupů zabývajících se ranými technologiemi baterií nebo inovativními komunitními solárními projekty v nedostatečně pokrytých oblastech, a tak vytvářet zcela nová řešení energetických výzev.

Udržitelné zemědělství

Dalším názorným příkladem je udržitelné zemědělství. Investoři by při investování propojeném s dopadem mohli podpořit zavedené producenty ekologických potravin nebo udržitelné zemědělské činnosti, zatímco při investování utvářejícím dopad by se zaměřili na rozvoj nových postupů regenerativního zemědělství nebo převratných řešení městského zemědělství, která by mohla změnit způsob produkce potravin.

Sociální dopad

Investování propojené s dopadem často v oblasti sociálního dopadu podporuje podniky, které využívají jasné politiky rozmanitosti a spravedlivé pracovní postupy. Naproti tomu investování utvářející dopad by mohlo financovat výstavbu nového, cenově dostupného bydlení nebo razit cestu technologickým řešením v oblasti vzdělávání pro komunity s jeho nedostatečnou dostupností, a tak aktivně vytvářet nové cesty k sociální spravedlnosti.

Investiční proces: od záměru k dopadu

Má-li být investování s pozitivním dopadem úspěšné, je nezbytné postupovat podle přesně daného scénáře, jehož záměrem je vytvořit pozitivní sociální a environmentální změny. Na začátku tohoto postupu je stanovení jasných cílů dopadu. Investoři musí určit konkrétní environmentální nebo sociální výsledky, kterých chtějí dosáhnout, stanovit měřitelné cíle a často tyto cíle sladit se zavedenými rámci, jako je globální ukazatel OSN pro 17 cílů udržitelného rozvoje a jejich 169 dílčích cílů Agendy 2030.

Tato záměrnost odlišuje investování s pozitivním dopadem od jiných forem udržitelného financování. Vyžaduje to, aby investoři zaměřující se na pozitivní dopad zahájili postup náležité péče, který důkladně posoudí jak finanční výkonnost, tak schopnost vytvářet a měřit smysluplné sociální nebo environmentální výsledky.

Finanční hodnocení investice je zavedenou praxí, která je podpořena standardizovaným měřením a spolehlivými metodikami. Nefinanční hodnocení, jako například posouzení sociálního a environmentálního dopadu, je však stále relativně méně rozvinuté a postrádá univerzální rámce. Investoři proto musí při posouzení vážnosti závazku podniku k pozitivnímu dopadu využívat i jiné než tradiční finanční analýzy. Mezi ně patří posouzení závazku managementu k dosažení cílů dopadu, jeho schopnost účinně měřit dopad a transparentně zveřejňovat výsledky a podávat o nich zprávy. Při posuzování je často zapotřebí přezkoumat konkrétní měřítka dopadu přizpůsobená cílům dané investice a zajistit soulad s uznávanými rámci, jako jsou IRIS+ nebo Impact Management Project (IMP, 2024).

Pro posílení postupu náležité péče je kromě toho nezbytné rozlišovat „dopad podniku“ a „dopad investora“. Dopad podniku spočívá v přímých sociálních nebo environmentálních účincích vzniklých díky činnosti a výrobkům podniku. Dopad investora je pak vyjádřen vlivem, který má investor prostřednictvím svých investičních rozhodnutí a strategií zapojení na chování podniku a na jeho výsledky. Pochopení tohoto rozdílu je zásadní pro přesné posouzení celkového dopadu investic a pro vypracování účinných postupů měření dopadu.

Problémy, komplexní povaha a co je třeba mít na zřeteli

Navzdory svému potenciálu se investování s pozitivním dopadem potýká se závažnými překážkami:

1. měření dopadu – kvantifikovat nebo porovnávat sociální a environmentální výsledky je vzhledem k chybějícím standardním způsobům měření složité. Pro zajištění jednotnosti a odpovědnosti je klíčové, aby měření dopadu bylo transparentní, bylo důsledně sledováno a byly o něm podávány zprávy, čímž se zaručí, že tvrzení o dopadu budou podpořena důkazy;
2. problémy s přisuzováním – je obtížné oddělit účinky konkrétních investic v rámci širších systémových změn a připsat je jedné z investic. Určení toho, jak velkou část pozorované změny lze přímo připsat konkrétní investici, je i nadále jedním z nejdéle přetrvávajících problémů v oblasti investic s pozitivním dopadem. Například zlepšení v oblasti cíle udržitelného rozvoje č. 3 (Zdraví a kvalitní život) může být spíše výsledkem kombinace investic do zdravotnických zařízení, vzdělávání a infrastruktury než jediné cílené investice. Je nezbytné vypracovat metodiky, jako je srovnávací analýza a porovnání kontrolní skupiny, může to však být náročné na zdroje a ne vždy proveditelné, zejména v případě malých projektů nebo na rozvíjejících se trzích;
3. nadhodnocování dopadu – přehnaná nebo nepravdivá tvrzení ze strany podniků nebo fondů o jejich sociálním nebo environmentálním dopadu podkopávají důvěru v toto odvětví. Pro zachování důvěry a integrity v celé oblasti investic s pozitivním dopadem jsou nanejvýš důležité transparentní podávání zpráv a ověřená tvrzení o dopadu (ITF). Má-li být zachována důvěryhodnost, je nezbytné využívat jasné normy pro měření dopadu a spolehlivé metody ověřování spolu s audity třetích stran a nezávislou certifikací.

Uvolnění transformačního potenciálu investic s pozitivním dopadem

Investování s pozitivním dopadem stojí v popředí hluboké transformace globálních financí. Zdaleka přitom nejde jen o další investiční strategii. Ztělesňuje zásadní změnu ve vnímání úlohy financí ve společnosti. Zpochybňuje tradiční přesvědčení, že finanční návratnost a pozitivní sociální a environmentální dopad jsou navzájem neslučitelné.

Vývoj investování s pozitivním dopadem ukázal, že investoři mohou usilovat o ziskovou návratnost a současně přispívat ke smysluplným sociálním a environmentálním změnám. Investování s pozitivním dopadem se díky propojení záměru a zisku stává působivým způsobem, jak přistupovat k finančnímu systému, jenž slouží lidem i planetě.

Brigitte Bernard-Rau je postdoktorandská výzkumná pracovnice a vědecká pracovnice na fakultě podnikání, ekonomiky a sociálních věd Hamburské univerzity. Její výzkum se zaměřuje na ratingy ESG a ratingové agentury, udržitelné financování, společensky odpovědné investice, investice s pozitivním dopadem a sociální odpovědnost podniků. Nedávno jí vyšla kniha Sustainability Stories: The Power of Narratives to Understand Global Challenges (Springer Nature, 2024). Obsahuje více než 30 inspirativních příběhů různých autorů z celého světa, kteří popisují různé způsoby, jak se zapojit do vytváření společného blaha a jak přispět k lepším komunitám a odborným postupům a zlepšit život lidí.

V Litvě vznikla nová zpravodajská agentura „Climate Reporters“, která přináší zprávy týkající se klimatu. Jejím cílem je čelit jisté mediální únavě, jež se v souvislosti se zpravodajstvím o klimatických otázkách projevuje, a vrátit toto téma zpět na titulní stránky. Jde o výtečný příklad občanské žurnalistiky, neboť pracovníci této agentury se kombinováním klimatického aktivismu s komunikací snaží lidem vysvětlit, co vlastně změna klimatu znamená, a v době ekologické krize hájit zájmy matky přírody.

Rūta Trainytė

V Litvě byla letos založena zpravodajská agentura „Climate Reporters“, která přináší zprávy týkající se klimatu. Jedná se o iniciativu nevládních organizací, která je skutečným vzorem občanské žurnalistiky. Cílem této agentury je pomoci novinářům informovat o různých projevech ekologické krize. Její pracovníci tak připravují články, které nabízejí jednotlivým redakcím.

O chod agentury se stará skupina aktivistů. Články pak píšou novináři, odborníci na styk s veřejností, zástupci nevládních organizací, aktivisté nebo vědci – zkrátka lidé, kterým není jedno, co se děje, a rádi by, aby svůj postoj změnila celá společnost. Tito lidé tvoří rovněž radu agentury „Climate Reporters“, která se stará o to, aby byla tato nová iniciativa důvěryhodná.

Pracovníci agentury „Climate Reporters“ nejsou ve světě komunikace žádnými nováčky. Mají totiž bohaté zkušenosti s působením v oblasti vztahů s veřejností, s redakční prací i s tvorbou a správou webových portálů. A neznámým polem pro nás není ani problematika klimatu. A právě z toho se zrodila naše myšlenka. Děláme to, co umíme nejlépe, a zároveň se tak snažíme přispět k boji za záchranu klimatu. V dnešní době, kdy jsme svědky ekologické krize, hájíme zájmy matky přírody.

Samozřejmě jsme v kontaktu s novináři. Redaktoři v různých médiích se většinou domnívají, že zprávy o klimatu veřejnost nezajímají a lidé si je tedy ani nerozkliknou. Články s titulky obsahujícími pojmy, jako je „změna klimatu“ nebo „klimatická krize“, proto ani nezveřejňují. K čemu toto popírání klimatické krize je? Jde o způsob, jak chránit společnost před špatnými zprávami a obavami?

Možná to ve skutečnosti není tak špatné. Redakce jsou den co den zaplavovány obrovským množstvím zpráv, které je fyzicky náročné zvládnout i bez přípravy zpráv o klimatu. Člověk se také musí v daném tématu vyznat. A právě tady vstupujeme do hry my. Chystáme se novináře svým způsobem školit. Uvědomili jsme si, že je třeba této problematice skutečně rozumět, aby nedocházelo k šíření environmentálních dezinformací.

Kromě toho máme v úmyslu přiblížit změnu klimatu určitým skupinám nějakým atraktivním způsobem. Především chceme oslovit mladé lidi, kteří, jak jsme zjistili, dobře reagují na humor. Zatím si nejsme jisti, jakou to bude mít v budoucnu podobu, ale tímto směrem se ubírají naše úvahy.

Naše zpravodajská agentura funguje již dobrých šest měsíců. Poznali jsme při tom, že musíme být trpěliví. Vytrvale a cílevědomě klepeme na dveře jednotlivých redakcí a nabízíme naše zpravodajské příspěvky. Naše články se již začínají objevovat na předních litevských zpravodajských portálech a jsme zváni do rozhlasových pořadů.

Pro zajištění vysoké kvality naší redakční práce je velmi důležité, že nás výrazně podporují litevské ekologické organizace, že jsou tyto naše organizace členy mezinárodních sítí nevládních organizací, že se naši členové účastní jednání pracovních skupin na úrovni EU a že zastupují Litvu v EHSV. Můžeme tak rozšířit okruh témat, kterým se věnujeme, a mít přehled o tom, co se kde děje.

S EHSV nás spojuje nejen skutečnost, že jeden z iniciátorů tohoto projektu – Kęstutis Kupšys – je členem EHSV. Zprávy o klimatu, jež vydává naše agentura „Climate Reporters“, mohou obohatit také ostatní členové EHSV, kteří se s námi podělí o relevantní zkušenosti ze svých zemí. Nedávno jsme tak u příležitosti Světového summitu o biologické rozmanitosti (COP16) hovořili s členem EHSV z Francie Arnaudem Schwartzem (FR-III). Na základě postřehů, o které se s námi podělil přímo z Cali, vypracovala naše agentura článek a jeho myšlenky se brzy objevily v litevských médiích. Tento model, jenž spočívá ve využívání odborných znalostí členů EHSV k efektivnímu informování místního publika o dění na celosvětové scéně, se nám osvědčil, a budeme tak proto postupovat i nadále.

Rūta Trainytė je redaktorkou zpravodajské agentury „Climate Reporters“, která přináší zprávy týkající se klimatu. Tato agentura je součástí státem financovaného projektu ŽALINK, který provozuje Sdružení spotřebitelů, Platforma pro rozvojovou spolupráci a nevládní organizace Oběhové hospodářství. Financován je z programu pro boj proti změně klimatu, který spravuje Agentura pro řízení environmentálních projektů, jež působí při Ministerstvu životního prostředí Litevské republiky.