Matthew Caruana Galizia, investigativní novinář a ředitel maltské nadace Daphne Caruanové Galiziové, nám poskytl exkluzivní rozhovor.
„Pracuji pro maltskou nadaci, která je pojmenována po mé matce Daphne. Po 30 let působila jako novinářka a zabývala se případy korupce v nejvyšších kruzích a sociálními problémy na Maltě. Byla zavražděna dne 16. října 2017, v době, kdy pracovala na jedné z nejdůležitějších kauz své kariéry. Byl jsem svědkem této vraždy. Od onoho okamžiku bojuji spolu s celou rodinou za to, aby byla její smrt spravedlivě potrestána.“
EHSV info: Zlepšila se nějak situace novinářů od té doby, co zemřela Vaše matka?
Matthew Caruana Galizia: Obecně vzato lze říci, že si nyní Komise uvědomuje, jak důležitá je investigativní žurnalistika a s jak závažnými problémy se novináři potýkají. Ubíráme se sice správným směrem, ale nemám pocit, že by se situace investigativních novinářů dostatečně zlepšila.
Není pochyb o tom, že jsme v naší profesi čím dál více schopni odkrývat případy organizované kriminality, korupce a praní peněz. S každým dalším společným vyšetřováním dosahujeme lepších výsledků.
Nejčerstvějším příkladem je aféra Pandora Papers, za jejímž odhalením stojí nesmírně efektivní a výborně zorganizovaná investigativní činnost. Ti, kdo se na ní podíleli, odvedli naprosto skvělou práci, i když neměli k dispozici dostatek zdrojů. Novináři to však dnes při výkonu své profese nemají snazší – příčinou je to, že se příslušným orgánům nikde ve světě nedaří účinně potírat korupci.
Na globální úrovni nejsou s dostatečnou rychlostí zaváděny nové nástroje, které by se daly v boji proti organizované kriminalitě a korupci využít. Což samozřejmě vede k tomu, že novináři, kteří zveřejňují důkazy a informace o těchto případech, jsou nadále vystaveni obrovskému riziku.
Jak může investigativním novinářům pomoci občanská společnost?
Velmi rozsáhlé organizace občanské společnosti, které mají vysoký rozpočet, mohou financovat investigativní činnost a podporovat nezávislé novináře při vyšetřování řady důležitých kauz.
Organizace zabývající se ochranou lidských práv pak upozorňují na porušování práva na svobodu projevu a na snahy umlčet novináře prostřednictvím právní šikany.
Mé rodině se tedy ze strany organizací občanské společnosti dostalo enormní podpory, bez níž bychom se v našem úsilí o dosažení spravedlnosti pro mou matku zdaleka nedostali tam, kde jsme dnes.
Tyto organizace občanské společnosti jsou ale samozřejmě také odkázány na finanční příspěvky, ať už od evropských orgánů a institucí, nebo od jednotlivých občanů a svých členů, a na jinou pomoc.
Nevládní organizace jsou terčem pomluv a očerňování. Ony samy rovněž čelí útokům. Proto musíme chránit i je.
Co dalšího může Evropská unie udělat, aby prokázala, že hájí svobodu tisku?
Domnívám se, že s nástupem nového vedení Evropské komise získali novináři a osoby působící v oblasti lidských práv a ochránci práva na svobodu projevu spojence. Naším spojencem je také Evropský parlament, který nedávno zavedl cenu nesoucí jméno mé matky – cenu Daphne Caruanové Galiziové za žurnalistiku.
Z toho je jasně patrné, že jeden z nejvýznamnějších orgánů EU investigativní žurnalistiku faktickým, účinným a konkrétním způsobem podporuje.
Podle mého názoru je úsilí těchto orgánů brzděno těmi členskými státy, které ještě neprovedly směrnici o oznamovatelích ani směrnice o boji proti praní peněz.
Některé země v Evropské unii například nemají veřejný rejstřík vlastníků společností. Jednou z těchto zemí je Kypr. To vše novinářům komplikuje jejich práci.
Opravdu se snažím docílit toho, aby smrt mé matky nebyla zbytečná. Právě to je mou hlavní motivací, tj. abychom se z případu vraždy mé matky poučili a aby k něčemu podobnému už nikdy nedošlo. I když ono k tomu vlastně už došlo, což dokládá, kolik práce nás v tomto ohledu ještě čeká. Mám na mysli zavraždění Jána Kuciaka, jednoho novináře v Řecku a dalšího v Nizozemsku. Bude nás to tedy stát ještě hodně úsilí, které se ovšem ubírá správným směrem. Prostě v něm nesmíme polevit.