EESC info: Můžete nám popsat, za jakých okolností jste byl zatčen a uvězněn?
Boško Savković: 4. června 2023 se v Bělehradě konala obrovská demonstrace v reakci na dva masové útoky, které si vyžádaly 18 obětí, z nichž polovina byly děti. Nešlo však o politiku, jak si lidé myslí, ale o pokojnou demonstraci, a to jednu z nejrozsáhlejších. Lidé požadovali, aby byl odvolán ministr vnitra a nově obsazen Úřad pro regulaci elektronických médií.
Nesl jsem transparent, na němž bylo z jedné strany napsáno „pink stink“ (Pink je největší provládní mediální organizace v Srbsku) a ze druhé „Supi a hyeny pochodují bok po boku za bezpečné Srbsko“, což byla narážka na to, že někteří členové vlády označili v parlamentu protestující za „supy“ a „hyeny“. V určité chvíli mi někdo na tento transparent připevnil figurínu oběšence, která vypadala jako prezident Vučić. Hned jsme ji sundali, ale její fotografie se mezitím již objevily v sociálních médiích a bleskurychle se začaly šířit.
Já sám sice na těch fotografiích vidět nejsem, přesto jsem byl obžalován a obviněn z pokusu o rozvrácení ústavního pořádku v Srbsku, za což hrozí až 30 let vězení. Přišli si pro mě čtyři policisté. Zeptal jsem se jich: „Proč mě zatýkáte ve čtyřech?“ A oni na to: „Dva z nás odvedou tebe a dva odnesou tu figurínu.“ Nenašli však ani transparent, který zůstal v autě jednoho kamaráda, ani figurínu.
Proti Vašemu zadržení se postavila spousta lidí v Srbsku i v Bruselu. Jelikož jste spolupředsedou smíšeného poradního výboru EU-Srbsko, zveřejnil EHSV na Twitteru zprávu, v níž vyzval k Vašemu okamžitému propuštění. Tuto zprávu si přečetlo 27 000 osob. Co si o této odezvě myslíte?
Seděl jsem ve vězeňské cele a neměl jsem ponětí o tom, co se děje venku. Vím pouze, že moje žena zavolala místopředsedovi EHSV Aurelovi Plosceanuovi a že EHSV bezprostředně zareagoval, stejně jako tomu bylo v případě sdělovacích prostředků, občanské společnosti a nevládních organizací v mé zemi. Lidé v Srbsku mě znají a všichni se zmobilizovali a vydali se demonstrovat před Justiční palác. Já jsem o tom ale tehdy nevěděl. Když mě zavřeli na 30 dnů do vězení, začal jsem se v myšlenkách zaobírat tím, co všechno se mi tam může přihodit a kolik let asi strávím za mřížemi. V takové chvíli člověk nedokáže uvažovat jasně a rozumově, byť jsem se k tomu coby právník snažil přinutit.
Myslím, že díky nátlaku institucí EU, nevládních organizací i občanů si lidé uvědomili, že jsem nevinný. Rozběhla se tedy jednání se srbskými orgány, která vyústila v uzavření dohody o vině a trestu se státním zástupcem a já jsem výměnou za plné doznání dostal šest měsíců podmíněně.
Nejsem žádný Che Guevara, jsem jen jeden z oněch občanů, kteří vyšli do ulic, protože chtějí žít v bezpečné zemi. Nic víc. Jsem spisovatel, novinář a filmový tvůrce. V současnosti se však herci, představitelé médií, novináři a občané stávají terčem slovních útoků ze strany vládních činitelů. A právě proto lidé demonstrují, nemají už totiž chuť tyto nenávistné řeči pronášené v parlamentu poslouchat.
Domníváte se, že by tato událost mohla nějak ovlivnit srbskou společnost?
Zřejmě ano, ale museli bychom mít svobodná a nezávislá média. V Bělehradě existuje jen pár nezávislých sdělovacích prostředků. Jinde – například v menších městech – lidé nevědí, co se děje. Vedeme informační válku, v níž bojujeme proti dezinformacím vlády, která podává zcela zkreslený obraz toho, jak tyto demonstrace probíhají a co jejich účastníci chtějí.
Máte pocit, že Vás tato událost osobně navždy poznamenala?
Chci na chvíle strávené ve vězení zapomenout, protože to není místo pro slušné lidi. A odmítám se bát, neboť i krátký okamžik strachu může člověka připravit o pořádný kus života. Strach je však naší přirozenou reakcí a zažíváme ho všichni. Nejsem revolucionář, jsem jen člověk, který chce otevřeně říkat svůj názor. Je to snad příliš? Vždyť jde o jednu ze základních hodnot Evropské unie: nezávislé soudnictví, svoboda projevu a svoboda myšlení.
Jakou pomoc očekáváte od EHSV a od EU?
Už jen monitorování situace v Srbsku a aktuálních událostí má velký přínos. Je rovněž důležité, aby instituce EU sledovaly sdělovací prostředky a informace přicházející ze Srbska. Pro nás je nesmírně užitečná podpora na jakékoliv úrovni. V současnosti by například pomohlo vyslat naší vládě politickou a diplomatickou nótu v souvislosti s uvězněním dvou novinářů. Já osobně jsem zastáncem Evropy a evropského směřování Srbska.
Můžete nám trochu přiblížit situaci sdělovacích prostředků v Srbsku?
Mámě nějaké nezávislé sdělovací prostředky, není jich však dost a nepokrývají celou zemi. Kromě toho si myslím, že jen málo z našich médií líčí EU v pozitivním světle, a proto nemá evropská myšlenka v Srbsku tak širokou podporu. Řecký filozof Archimedes kdysi řekl: „Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí.“ Já říkám: „Dejte mi sdělovací prostředky a dva měsíce času a já změním zemi.“ Svobodná média by do Srbska vnesla nový vítr. V současné době u nás působí několik uskupení, která se zabývají ochranou novinářů. Ty by však nemělo být zapotřebí chránit, jako by šlo o nějaký ohrožený druh.
A jak je to s novou generací novinářů?
Mladí novináři vykonávají svou profesi s velkým zanícením a úsilím. Jsou prostě přesvědčeni o tom, že naše země a společnost potřebuje objektivní informace a nezaujaté zpravodajství. Vím třeba, že odmítají pracovat pro televizní stanice, v nichž by si sice dobře vydělali, ale museli by se striktně držet nařízené linie. Některé věci se však za peníze pořídit nedají, například důstojnost. A tu mladí lidé prokazují tím, že se snaží dělat svou práci tak, aby na sebe mohli ráno pohlédnout do zrcadla a nemuseli se při tom stydět.
Jak vidíte budoucnost Srbska?
Budoucnost Srbska spojuji s Evropskou unií. Mé dceři je 23 let a jsem si jist, že jednoho dne bude žít v Evropské unii. Pochybuji však, že se toho dočkám i já sám. Nevím, jak dlouho Srbsku potrvá, než splní kritéria EU, nebo zda mu EU uloží nové požadavky. Podle mě je to však pro naši zemi jediná cesta.
Před 20 lety jsem se zúčastnil konference v Soluni, na níž zaznělo, že se Srbsko musí stát součástí EU, jelikož představuje spojovací článek mezi EU a zeměmi západního Balkánu. A tak tomu opravdu je, protože s nimi má lodní, železniční a letecké spojení, a nyní lze do nich navíc cestovat i přes Bulharsko a Rumunsko. Osud zemí západního Balkánu je tedy neoddělitelně spjat s osudem Srbska. Dá se říci, že žádná ze zemí tohoto regionu nemůže do EU vstoupit sama.
