autor: Willem Vriesendorp
Udržitelnost může být trvalá pouze za předpokladu, že bude výsledkem demokratického procesu. Skutečnost, že se smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) scházejí každý rok, je pozitivní. Na konferenci smluvních stran (COP) totiž probíhá velmi potřebný dialog, který je dokladem toho, že věříme v demokratické řešení této otázky.
V debatách o udržitelnosti bývá často opomíjena otázka času. Myslím, že mohu s jistotou prohlásit, že proti environmentální udržitelnosti není nikdo. Jsou však patrné rozdíly v míře ambicí, pokud jde o dobu potřebnou k dosažení určitých prahových hodnot a cílů. Konference smluvních stran by tento proces měla urychlit. Pokud ale bude pouhým debatním kroužkem, kde se budou projednávat symptomy, nikoli jádro problému, může mít i zcela opačný účinek. Pak by byla kontraproduktivní a byla by ukázkou greenwashingu.
Od konference COP28 si slibujeme konkrétně tři výsledky. Za prvé konkrétní akční plán k zastavení investic do nových fosilních zdrojů energie a rychlé ukončení využívání stávajících fosilních zdrojů energie. Za druhé dohodu o ztrátách a škodách. Není pochyb o tom, že nejtěžší břemena by měla spočinout na těch nejširších bedrech, zejména když Západ již po celá staletí využívá veřejné statky k soukromým ziskům. Musíme se tedy na ztrátách a škodách dohodnout. A to lze jen tehdy, pokud bude globální Sever ochoten platit. Za třetí důkladnou revizi globálních kapitálových trhů a systémů. Musíme zjistit, kolik nás stojí environmentální externality a znečištění, aby bylo obtížnější financovat projekty, které poškozují životní prostředí.
Tato konference smluvních stran bude obzvláště zajímavá, protože na ní budou prezentovány výsledky prvního globálního hodnocení, a není třeba dodávat, že jsme se vydali špatným směrem. Minulou sobotu se průměrná globální teplota vůbec poprvé v historii vyšplhala nad +2 °C a tato skutečnost zůstala téměř bez povšimnutí. Je třeba okamžitě jednat. To znamená, že předsednictvo COP28 bude muset plnit úkol, který vyžaduje mimořádnou sebekázeň a prozíravost. To, co musí udělat, je totiž jako kdyby se nejlepší stánek s hamburgery ve městě musel zasazovat o zákaz prodeje hamburgerů a prosazovat zákon, který by povoloval pouze vegetariánské hamburgery.
Nevybavuji si mnoho příkladů skromných lídrů a behaviorálních vědců, jako je Daniel Kahneman, podle nějž je taková sebekázeň a prozíravost nesmírně vzácná a téměř nadlidská.
Proto je třeba vyvíjet tlak zvnějšku a v tomto ohledu hrají klíčovou roli organizace občanské společnosti. Podle nás jsou rovněž velice důležité podniky, které jsou průkopníky udržitelného rozvoje a již překonávají stávající environmentální normy. Musíme je přimět, aby se vyjádřily a ukázaly jednajícím stranám, že udržitelnost se vyplatí, protože je nejen podnikatelsky atraktivní, ale také nás přibližuje našim cílům v oblasti klimatu a životního prostředí. Je to tedy dobrý byznys.
A přesně tím se zabývá organizace #SustainablePublicAffairs. Je to vůbec první a jediná agentura působící v oblasti veřejných záležitostí, která se zabývá pouze případy, jež mají pozitivní dopad na životní prostředí. Naším posláním je zajistit, aby se výkonnost průkopníků v oblasti udržitelného rozvoje stala normou, a činíme tak tím, že usilujeme o kladení přísnějších požadavků na environmentální politiku.
Vyzýváme celý sektor služeb, aby hrál pozitivnější a uvědomělejší roli. V současné době se většina (strategických) poradenských firem, auditorských společností, advokátních kanceláří, komunikačních poradců, PR poradců a dalších plně věnuje případům, které jsou v rozporu s Pařížskou dohodou. Jsme přesvědčeni, že je velmi důležité, aby se tyto subjekty rozhodly a vybraly si, pro koho budou pracovat. Nikdo by se jako „firma“ neměl zasazovat o věci, které by jako „soukromá osoba“ nechtěl.
Věříme, že pokud se průkopníci v oblasti udržitelného rozvoje a odvětví odborných služeb rozhodnou promluvit, pochopí předsednictvo COP28, že udržitelnost je dobrý byznys – byznys budoucnosti. Nastal čas jednat a co nejdříve přijmout co nejvíce nezbytných opatření. Již dávno si nemůžeme dovolit luxus předpovídat budoucnost. Musíme se ohlédnout zpět a zamyslet se nad tím, kam chceme, aby svět v roce 2050 dospěl. Což bohužel znamená, že některá bolestivá opatření musíme přijmout již nyní.
To můžeme učinit pouze společnými silami.
Tento článek byl napsán v době, kdy konference COP28 ještě probíhala.
Skrýt
