autor: Oleksandra Matvijčuk
Jsem právnička, specializuji se na lidská práva, a tak od roku 2014, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, dokumentuji válečné zločiny tohoto konfliktu, tak aby byly dříve či později všechny ztrestány. Jsem ale také lidská bytost, a proto vím, že nemůžeme tak dlouho čekat, abychom jim učinili přítrž. A to je důvod, proč se zasazuji o rychlé zahájení procesu přistoupení Ukrajiny k NATO.
Počet válečných zločinů, k nimž dochází, nemá obdoby. Ruské jednotky na okupovaném území záměrně ničí obytné budovy, kostely, školy a nemocnice, napadají evakuační koridory, zavedly systém filtračních táborů, organizují nucené deportace, provádějí únosy, znásilnění a mučení a vraždí civilisty.
To není válka dvou zemí, to je válka dvou systémů – autoritativního a demokratického. Rusko se snaží dokázat, že demokracie, právní stát a lidská práva nejsou skutečnými hodnotami. Jsou-li skutečné, proč nikoho nechrání? Proč nemůže celý mezinárodní mírový a bezpečnostní systém ukončit ruská zvěrstva? Proč musím já – právnička v oblasti lidských práv, která dlouhá léta využívá zákony k ochraně lidí – nyní na otázku, jak lze pomoci ochránit občany před ruskou agresí, odpovídat tím, že je nutné vybavit Ukrajinu moderními zbraněmi?
Protože v této chvíli zákony nefungují. Já však doufám, že je to jen dočasné.
Ruská armáda páchá již celá desetiletí mezinárodní zločiny v Čečensku, Moldavsku, Gruzii, Mali, Libyi a Sýrii a nikdy ji za to nestihl trest.
Musíme tento bludný kruh beztrestnosti prolomit. Musíme zřídit zvláštní tribunál pro trestné činy agrese a hnát Putina, Lukašenka a jim podobné za tyto zločiny k odpovědnosti.
Ano, je to smělý krok, ale jde o správnou věc.
Jako právnička v oblasti lidských práv dokumentuji válečné zločiny, aby byli všichni ruští zločinci jednoho dne pohnáni k odpovědnosti, nicméně jako člověk jsem si vědoma toho, že nemůžeme tak dlouho čekat, abychom těmto zločinům učinili přítrž. A proto tvrdím:
Dokud bude Ukrajina zranitelná, bude zranitelný i celý euroatlantický bezpečnostní systém. Namísto členství v NATO hovoří někteří politici o určitých bezpečnostních zárukách, které ve skutečnosti nelze přirovnat ani k článku 5 Smlouvy o NATO. Jak mohou izolované záruky zaručit bezpečnost tak velké země, kterou nelze chránit jedním jediným štítem před ruskými raketami? Kolik budou stát v dlouhodobém horizontu, zvláště kvůli bezprostředním důsledkům nejistoty, jakou je například „potravinová krize“? Je možné dosáhnout udržitelnosti konkrétními přísliby, když to, co dnes znovu budujeme, se možná již zítra opět zhroutí? Umožní konkrétní přísliby milionům ukrajinských uprchlíků návrat do jejich vlasti?
Ukrajina si zaslouží být členem NATO. Ukrajina sdílí hodnoty svobody a demokracie a je připravena je hájit. Ukrajina nebude pouhým příjemcem, naopak. Bude mít významný přínos pro bezpečnost aliance. To nejsou prázdné sliby, nýbrž fakta, jejichž pravdivost se ukázala na bojišti. Ukrajina NATO posílí.
Zahájení procesu skutečného přistoupení Ukrajiny k NATO je cestou k ukončení války, a ne k jejímu protahování. „Strategická nejistota“ totiž bude pro Rusko vždy záminkou k tomu, aby ve válce pokračovalo.
Ukrajinští občané očekávají, že summit NATO, který proběhne 11. a 12. července 2023 ve Vilniusu, přinese konkrétní výsledky. Doba příslibů, že dveře do NATO jsou otevřeny, je pryč. Nyní nastal čas učinit rozhodnutí, která povedou k zahájení procesu přistoupení Ukrajiny k NATO.
Rusko bylo vždy aktivním hráčem a vedením válek a okupacemi cizích území stavělo mezinárodní společenství před hotovou věc a nutilo je, aby se smířilo s novou realitou. Demokratické země, které jsou členy NATO, by se měly konečně chopit iniciativy a začít tento proces samy usměrňovat. Příliš dlouho jsme považovali bezpečnost za samozřejmost. Musíme převzít odpovědnost za naši společnou budoucnost.
Skrýt