Úvodník

Od zavedení omezení volného pohybu zažíváme těžké chvíle. Jako by se kolem nás zastavil čas. Všichni jsme doma, za zavřenými dveřmi, daleko od ostatních. Svým blízkým a kolegům opakujeme, aby na sebe dávali pozor, a přejeme jim hlavně pevné zdraví. Lidský život je křehký a pandemie může vypuknout v podstatě kdykoli. Stojíme před celosvětovou výzvou, jejíž řešení vyžaduje celosvětové úsilí.

EU a Den Evropy – 70. výročí

Společně s ostatními orgány EU jsme dali občanské společnosti najevo, že „společně jsme silnější“, „společně tvoříme Evropu“, abychom tak zdůraznili, že držíme spolu. Den Evropy byl pro každého z nás příležitostí zamyslet se nad tím, jaké poučení si můžeme vzít z krásného projevu, který pronesl Robert Schuman v Hodinovém sále ministerstva zahraničí na Quai d’Orsay v Paříži dne 9. května 1950. Byl to skutečně první krok na cestě k evropské integraci, na jehož základě bylo o rok později založeno Evropské společenství uhlí a oceli se šesti členskými státy. Toto rozhodnutí vzešlo z odhodlání zachovat mír, vůle být spolu, vášně pro sjednocenou Evropu a vize společného projektu.

I 70 let po tomto odvážném a vizionářském počinu neustále zdůrazňujeme, že pouze společně dokážeme úspěšně překonávat těžké chvíle. Ve své deklaraci Robert Schuman uvedl, že nejprve je zapotřebí vytvořit skutečnou solidaritu. Myslím, že sjednocená Evropa je jedním z nejkrásnějších projektů lidstva.

I další postřehy Roberta Schumana se nám dnes zdají výstižné a velmi aktuální: „Solidarita mezi národy je pro moderní společnost naprostou nezbytností. Jsme vzájemně solidární v našem úsilí zachovat mír, bránit se napadení, bojovat proti bídě, dodržovat smlouvy, chránit spravedlnost a lidskou důstojnost.“

Současná krize COVID-19 představuje naprostý šok, téměř srovnatelný s krizí ve 30. letech a konfliktem, ke kterému následně vedla. Tato krize ovlivňuje naše životy, naše chování i náš společenský život. Proniká do hospodářské, sociální, politické i kulturní sféry a mění naši každodenní realitu. Zasáhla všechny, od pracovníků, migrantů, lidí bez dokladů přes rodiny s nízkými příjmy, bezdomovce, seniory, osoby se zdravotním postižením i osoby s chronickým onemocněním až po mládež, umělce a sportovce.

Občanská společnost tváří v tvář pandemii COVID-19

EHSV zareagoval společně a odhodlaně, a dokázal tak svou jednotu. V řadě našich prohlášení jsme zdůraznili, jak je důležité jednat na evropské úrovni společně. I přes omezení volného pohybu jsme i nadále aktivně usilovali o to, aby byl slyšet hlas organizované občanské společnosti. Žádná vláda si nemůže myslet, že tuto krizi zvládne sama. Proto jsme požadovali účinné kroky na úrovni EU. A naše výzva „nyní jsme buď Unií, nebo ničím“ byla skutečně vyslyšena.

Tato krize má přímý dopad na občanskou společnost. Počet nezaměstnaných se zvyšuje, a je tedy zapotřebí posílit mechanismy sociální ochrany, a ochránit tak základní výdobytky. Solidarita v rámci EU i na celém kontinentu nesmí zůstat jen krásným slovem v projevu, ale musí skutečně burcovat a mobilizovat. A musí se projevit i na regionální a místní úrovni. Je zapotřebí posílit pouto solidarity a nabídnout ucelenou vizi společnosti po pandemii.

V EHSV se coby součást občanské společnosti snažíme přispět k řešení této krize. Od okamžiku, kdy došlo k omezení volného pohybu, jsme přijali sedm společných postojů. Na plenárním zasedání v květnu, které se vůbec poprvé konalo na dálku, jsme přijali pět důležitých stanovisek, jako například stanovisko k hlavním směrům politik zaměstnanosti nebo k demografické výzvě.

Na konci tunelu, i toho nejdelšího a nejsložitějšího, je vždy světlo. Proto jsme se rozhodli vytvořit zvláštní podvýbor složený z 15 členů EHSV pod vedením předsedy Výboru Lucy Jahiera, abychom se již dnes mohli začít připravovat na to, co nastane, až tato krize odezní. Do práce tohoto podvýboru zaměřené na oživení a rekonstrukci po skončení pandemie COVID-19 se zapojí i jednotlivé skupiny a sekce. Bude to další dobrá příležitost, jak společně vyjádřit názory organizované občanské společnosti. Provedeme nejen analýzu situace po skončení zdravotní krize, ale posoudíme také veškeré její důsledky z hlediska občanské společnosti, hospodářství, sociální Evropy či práv. V neposlední řadě se zaměříme také na výzvy, jež z ní vyplývají, pokud jde o řádné fungování našich demokracií.

Vzhledem k tomu, že se nemůžeme scházet v Bruselu, působí všech 326 členů EHSV přímo v terénu. Nesložili jsme ruce do klína. V těchto těžkých časech musíme podporovat naše organizace a pracovat pro ně, musíme být s našimi partnery a zároveň být k dispozici EHSV. Je to patrné i při letmém pohledu na naše sociální sítě, internetovou stránku nebo informační zpravodaje jednotlivých skupin.

Pokud jde o komunikaci, děláme v tomto období vše pro to, abychom mohli přinášet čestné, spolehlivé, přesné a nepřetržité informace a bojovat proti dezinformacím v jakékoli podobě. Především však veřejnosti i nadále přibližujeme naší legislativní práci a také odhodlání našich členů, kteří ztělesňují odhodlání celé občanské společnosti. A právě v tom podle mě spočívá přidaná hodnota EHSV.

Již od dubna vyzýváme naše členy, aby se podělili o své postřehy a dojmy z tohoto zvláštního období, kdy se zastavil čas. I v květnovém vydání EHSV info tak v rámci nové rubriky „Dessine-moi...“ představujeme jejich příspěvky. Děkuji Vám za to, že se s námi dělíte o své postřehy, svůj pohled na život i o své úvahy. Děkuji Vám všem, kteří jste zareagovali na naši výzvu, a umožnili tak EHSV info nahlédnout do Vašeho života. Intenzita Vašich postřehů, jejich upřímnost a síla mě velice dojímá. Skutečný dialog nikdy nekončí.

Nový dech

Co si odneseme z tohoto nečekaného období, které je tak obtížné akceptovat? Musíme se znovu naučit žít a nezapomínat přitom na jednoduchá, něžná a vroucí gesta. Jde nám o to, vystříhat se jiných nepřátel – sobectví, nedůvěry, uzavírání se do sebe, opětovné nacionalizace… Musíme být ostražití a prozíraví, chceme-li zvítězit nad lhostejností, nastolit solidaritu a nabízet řešení. Nesmíme se vzdávat, ale musíme být i nadále připraveni jednat a angažovat se.

Virtuální svět vs. skutečnost

Ráda bych se s Vámi podělila o úvahy týkající se využití možností, jež nabízí virtuální svět. Používáme nové technologie. V zajetí virtuálního světa komunikujeme více než kdy předtím přes WhatsApp, Skype, Skype for Business, Zoom, Webex, Interactio, e-mail, atd. Musím však konstatovat, že tento svět má své hranice. Nic nenahradí přímý kontakt, který je základem celého našeho života: potřebu vidět se, cítit se a dotýkat se.

Nyní už možná chápeme cenu, kterou musíme zaplatit za oslabení našich systémů veřejné zdravotní péče. Vidíme škody, k nimž vedla úsporná opatření. Některá povolání dostávají jiný rozměr a lidé, kteří je vykonávají, se vynořují ze stínu: zemědělci, pekaři, listonoši, knihkupci, popeláři, lékárníci, prodavači v potravinách… Všechna tato drobná povolání, tak nezbytná pro náš život, a mnoho dalších nám pomáhají překonat tuto těžkou dobu.

Slyšela jsem, jak zdravotníci říkají, že nejsou žádní hrdinové, že jen dělají svou práci. Souhlasím s nimi. Nejsou to hrdinové, ale pracovníci. A já bych jim chtěla říci, že naším potleskem dáváme každý večer najevo naši podporu pro jejich požadavky, které opakovali v posledních letech. Nešlo jim o vyšší platy, ale říkali nám hlavně, že naše zdravotnické systémy se musí posílit a že se nesmí rušit oddělení a pracovní místa.

Na závěr bych ráda citovala jednu krásnou větu z románu Alberta Camuse Mor. Jeho hlavní hrdina, doktor Rieux, se rozhodl, že napíše svůj příběh, „aby prostě jenom řekl to, čemu se člověk uprostřed katastrof naučí, že totiž v lidech je víc věcí hodných obdivu než zavržení“.

Isabel Caño Aguilar, místopředsedkyně EHSV pro komunikaci