Během omezení volného pohybu pro mě nebylo nijak obtížné zůstat doma. Na některé věci jsem si již několik let nenašla čas. Měla jsem tedy příležitost se jim věnovat a byla jsem ráda, že jsem je mohla dát do pořádku. Rodinné fotografie a suvenýry, které jsem si vzala z domu svých rodičů, byly celé pomíchané, a tak jsem je roztřídila. Vyvolalo to ve mně silné emoce. Věnovala jsem se tomu, co jsem vždy chtěla dělat, jako jsou ruční práce, pečení, vaření, příprava tradičních řeckých likérů, džemů a zavařenin. Na tyto věci obvykle nemám čas, když se snažím držet krok s hektickými požadavky v práci.

Na druhé straně musím přiznat, že mi opravdu chyběly děti, protože s námi nebydlí. Náš mladší syn chodil pod balkón našeho domu, takže jsme se mohli vidět na dálku. Ale bylo to těžké a připomínalo nám to, o co všechno přicházíme. Se svým synem, který žije v Anglii, jsem byla v kontaktu přes internet. Častěji než dříve jsme měli potřebu se spojit, i když jen tímto způsobem.

Měla jsem dojem, že se postupně rozpomínáme na některé z hodnot, na něž jsme zapomněli, jako je být solidární, zdravit sousedy, které jsme dříve zapomínali zdravit, a rozdávat úsměvy chodcům na ulici. Pandemie v nás probudila dávno zapomenuté pocity. Zapomněli jsem cítit vděčnost. Své zdraví jsme považovali za něco automatického. Nebyli jsme schopni si představit, že by v roce 2020 mohl virus napáchat takovou škodu, že by nás mohl připravit o naše blízké, že by sousední země zažila tak vysokou míru úmrtnosti a tolik lidí by přišlo o život. To vše nás nutí uvažovat trochu jinak a zajímat se o naše základní životní hodnoty.

Díky pandemii jsme si také uvědomili, jak velice důležitá je pro náš život věda. Musíme se pustit do diskuse, abychom zjistili, které země byly nejvíce postiženy a proč, a analyzovat úlohu populismu a konspiračních teorií a také antivakcinačního hnutí v těchto zemích. Některé země, například Řecko, ochránilo to, že jak politici, tak veřejnost důvěřují vědě a řídí se jí. Myslím, že musíme také zahájit diskusi o úloze, jakou hrála během pandemie církev, média a významné osobnosti.

Je velmi důležité, že se ve všech zemích prokázal přínos národních zdravotních systémů, jelikož jsme si nedávno v souvislosti s globalizací a s tím, že společnost upřednostňovala vytváření prosperity, uvědomili, že při poskytování některých služeb nemůže být hlavním cílem dosažení zisku. Zanedbávali jsme národní zdravotní systémy a nyní jsme pochopili, jak musí fungovat, a to nejen při pandemii, ale i za běžného provozu.
Za mnoho vděčíme všem těm, kdo byli v první linii navzdory veškerým obtížím, jimž musely národní zdravotní systémy čelit.

Ráda bych dodala několik slov týkajících se spotřebitelů. V mnoha členských státech bohužel došlo v důsledku pandemie ke zhoršení norem v oblasti ochrany spotřebitele, zejména pro cestující. Ačkoli odpovědný komisař EU vydal doporučení členským státům, aby nepozastavovaly platnost právních předpisů na ochranu spotřebitelů, pokud jde o lety, souborné služby pro cesty a dopravu, mnoho členských států tak bohužel učinilo. Takže místo toho, abychom po zrušení jízdenek či letenek dostali peníze zpět, zasílají nám poukazy platné po dobu 12 až 18 měsíců, které ani nejsou zaručeny pro případ, že společnost, s níž cestujeme, vyhlásí konkurz. Pokud poukazy nevyužijeme ve stanovené lhůtě, dostaneme peníze zpět. To znamená, že cestovní společnosti získaly bezúročné půjčky na úkor spotřebitelů, kteří byli rovněž stiženi pandemií. Znám lidi, kteří poukazy nepotřebují, protože je v žádném případě v příštích 12 až 18 měsících nevyužijí (jedná se např. o školní výlety pro děti, které v tomto roce končí střední školu). Po dobu 12 až 18 měsíců však budou rodiče těchto dětí poskytovat bezúročnou půjčku všem, kdo se podílejí na organizaci těchto výletů. Je nepřijatelné, aby byla práva spotřebitelů omezována.

Navíc vzhledem k tomu, že žijeme v digitální době a všichni pracujeme z domova, takže daleko více využíváme internet, prudce narostl počet podvodů na internetu a značně se zvýšilo šíření falešných zpráv i údajných konspirací.

Na druhé straně musíme skutečně zajistit, aby byla pracovníkům zaručena jejich nabytá práva, i když pracují z domova. Je třeba se zabývat například tím, jak se měří výkon pracovníků při tomto typu práce a jakým způsobem by se měl posuzovat. V každém případě pak musíme prozkoumat pracovněprávní vztahy v rámci podmínek práce z domova.

Dalším velice důležitým parametrem, který EHSV začal používat a jejž již na Twitteru podpořil předseda EHSV Luca Jahier, je návrh řeckého premiéra, jenž vyzval k tomu, aby členské státy společně zadávaly veřejné zakázky týkající se vakcín, léčebných postupů, léčivých přípravků a diagnostických testů, aby v žádném členském státě nebyl nedostatek materiálu, který je životně nezbytný.

Tuto iniciativu musí podpořit EHSV jako celek a připravit k ní stanovisko z vlastní iniciativy, abychom si byli naprosto jisti, že všechny členské státy mají rovný přístup k vakcínám, léčebným postupům a diagnostice. Ráda bych ještě dodala, že jsem tento návrh s velkým potěšením předložila našemu předsedovi Lucovi Jahierovi i Evropské organizaci spotřebitelů (BEUC), a obě strany souhlasily, že jej budou podporovat.

Slavilo se 80. výročí konce zimní války mezi Sovětským svazem a Finskem. Státní pietní akt byl sice kvůli koronaviru zrušen, ale v 11:00 se po celé zemi rozezněly zvony všech luteránských, pravoslavných a katolických kostelů. Vyšla jsem ven, abych si zvonkohru poslechla, a spatřila jsem Helsinky téměř vylidněné.

Zimní válka trvala 105 dní, stejně jako moje vlastní izolace, která začala v den výročí jejího konce. I když si samotu obvykle užívám, izolace nebyla vždy snadná. V takových chvílích jsem se sebe sama ptala, na co si vlastně můžu stěžovat? Moji rodiče snášeli strašlivý život ve válce, můj otec bojoval ve třicetistupňových mrazech na frontě a moje matka byla doma sama s novorozenětem.

Vlastně jsem měla štěstí, protože jsem mohla jít kdykoli ven. A této možnosti jsem také využívala – nachodila jsem stovky kilometrů, většinou po pobřeží.

Moje domovská organizace velmi podrobně sledovala situaci v podnicích a předkládala vládě návrhy na to, jak zachránit podniky a pracovní místa. Krátkodobé vyhlídky byly bezútěšné a ještě teď je budoucnost nejistá. Když však vedení podniku začalo plánovat nezbytné kroky k zajištění odpovědného uvolňování opatření, svitla nová naděje.

Spolu se svými kolegy jsem vypracovala návrhy toho, jak by skupina Zaměstnavatelé v EHSV měla koronavirovou krizi řešit: jak pomoci evropským podnikům přežít a zachovat pracovní místa a jak podpořit oživení hospodářství EU. Díky digitálním nástrojům běžela moje práce v EHSV téměř v obvyklých kolejích, navzdory výjimečným okolnostem. Bylo hezké vidět, že se moje knihovna záhy stala jedním z míst, kde se setkávali mí kolegové ze všech koutů EU.

Omezení volného pohybu osob mi přineslo i něco nového v osobní rovině. Měla jsem tu čest se stát jakousi vzdálenou múzou a dostávat básně, z nichž jedna byla krásnější než druhá. O jednu takovou bych se s vámi ráda podělila, abyste měli představu o povzbuzení a podpoře, které si všichni, jak doufám, můžeme navzájem poskytnout:

Nepřináším všední pátek, místo toho nesu svátek.

Nepřináším všední den, který úmorný je jen.

Přináším svátek, sváteční širé nebe, jež strasti všedních dnů pojme v sebe.

(Volný překlad do češtiny.)

Pracuji pro Švédský svaz zemědělců (LRF), v jehož rámci jsme se po vypuknutí pandemie usilovně snažili zabezpečit dodávky potravin.

V našem svazu máme program, který je určen zemědělcům v tíživé situaci. Pokud některý ze zemědělců onemocní, pomohou mu skupiny osob, které se postarají o hospodářská zvířata nebo o jiné praktické záležitosti. Tento program byl rychle zaveden v březnu.

Svaz také zprostředkovává kontakt mezi uchazeči o práci a zemědělci, kteří mají nedostatek pracovníků. Za všechny uveďme příklad jednoho z producentů zeleniny, který zaměstnal personál nedalekého uzavřeného hotelu. Díky podobným iniciativám a skutečnosti, že do Švédska mohla přicestovat řada sezónních pracovníků z jiných zemí, je nyní v odvětví zemědělství a lesnictví zhruba tolik pracovníků, kolik je zapotřebí, ačkoli jich zpočátku byl nedostatek.

Četné zemědělské podniky (zejména producenti zeleniny) musely letos přejít na jiné plodiny a producenti v odvětví lesnictví museli odložit některé činnosti na pozdější dobu. Obecně vzato se však zdá, že ve Švédsku bylo zemědělství (a zahradnictví) zasaženo v méně závažném rozsahu než v mnoha jiných evropských zemích.

Naše organizace je nicméně pevně přesvědčena o tom, že je třeba rozšířit tuto solidaritu i na jiná odvětví. Jedním ze zcela konkrétních způsobů pomoci bylo darování fólií ze zpětných projektorů v naší stockholmské kanceláři na výrobu ochranných štítů pro zdravotnické pracovníky.

Myslím, že já sama jsem měla velké štěstí. Nikdo z mých blízkých se onemocněním COVID-19 nenakazil.

Z domova mohu pracovat stejně dobře jako z kanceláře. Slýchám v našem domě hádky sousedů. V takových chvílích si uvědomuju, že ne všichni mají za těchto mimořádných okolností takové štěstí – někteří lidé přišli o práci, řada dětí již dlouho nechodí do školy a nemá školní obědy, některé rodiny žijí v malých bytech, v nichž není dost místa na práci nebo na psaní domácích úkolů.

Chybí mi ale má rodina, především mí staří rodiče. Chybí mi běžné aktivity, například setkání v širším kruhu osob. A samozřejmě také moje kancelář a mí kolegové.

Přes veškeré utrpení, ztráty a narušení našeho života se domnívám, že nás pandemie COVID-19 něčemu naučí. Především tomu, že se musíme smířit s nejistotou. Obvykle máme všechno předem rozplánováno, pandemie nás však hlavně v počáteční fázi přinutila tento zaběhnutý postup změnit. Vytvořili jsme si nové návyky, nikdo ovšem neví, jak dlouho bude toto období nejistoty trvat.

Jakmile skončí, tak ze všeho nejdříve navštívím rodiče a tchána a tchyni. S rodiči jsme se viděli na pikniku v parku, ale bez fyzického kontaktu, a proto se těším, až budeme moci být skutečně spolu, jako za starých dobrých časů.

Zatímco píšu tyto řádky, omezení volného pohybu osob se pozvolna uvolňuje a začínají vyvstávat otázky: Jaký svět nás čeká? Jaké stopy nebo šrámy tato epidemie zanechá na našich ekonomikách, společnostech a životech? Poučili jsme se nějak? Budeme teď jednat jinak?

Pro mě jako Řekyni bylo velmi skličující vidět, jak moje země upadá do další krize právě v okamžiku, kdy se začala probouzet z desetileté noční můry, a vnímala jsem to jako nespravedlnost. Této nové pandemii jsme museli čelit se systémem zdravotní péče a s hospodářstvím, které byly v důsledku předchozí krize oslabeny. Dnes jsem hrdá na to, že Řecko zvládlo první fázi rychle, se smyslem pro realitu a úspěšně. Všude vládla solidarita a smysl pro sounáležitost.

Naším hlavním zájmem jakožto zástupců podniků bylo zachraňovat životy. Podniky začaly být velmi rychle aktivní a darovaly významné částky na nákup lékařského a nemocničního vybavení. Zároveň jsme museli organizovat práci na dálku a zajistit bezpečnost pracovníků na pracovištích, zkoumat opatření na záchranu podniků a pracovních míst, snížit problémy s likviditou, zachovat hodnotové řetězce a připravit se na další fázi.

Naše vláda sice přijala určitá opatření, ale nám bylo jasné, že nikdo nemůže zvládnout takový asymetrický otřes sám. Evropa byla důležitější než kdy jindy! Podle některých asi reagovala „trochu pozdě“, nicméně reagovala. A my můžeme být hrdí na to, že jsme Evropané. Hlavní poučení, které bychom si z této krize měli vzít, je tedy podle mě to, že máme společnou budoucnost.

Dalším poučením je v mých očích to, že až bude hrozba koronaviru překonána, nesmíme ve svém úsilí polevit. Musíme pokračovat v evropské integraci, zejména kvůli tomu, jak se vyvíjejí vztahy mezi Čínou a USA. Musíme pokračovat v cestě, kterou jsme naplánovali a připravili během předešlé krize, abychom Evropu hospodářsky, finančně, fiskálně, ekologicky, sociálně i politicky prohloubili. Věřím, že tentokrát v našem úsilí vytrváme.

V neposlední řadě musím říci, že před nynější pandemií jsem se vždy divila, jak moc naše společnost podceňuje, bagatelizuje a nedostatečně financuje dvě zásadní oblasti našeho života – zdraví a vzdělávání. Nyní pociťujeme důsledky: umírají lidé a sílí populismus. Proto je v současné době o to důležitější budovat silnější Evropu, a to jak v oblasti zdravotnictví, tak i vzdělávání.

A teď z jiného, osobnějšího soudku: během krize jsem měla čas se trochu zabývat filosofií, a proto bych se s vámi ráda podělila o jednu krásnou představu. Staří Řekové věřili na „harmonicky fungující kosmos“. Toto pojetí stavělo na dvou hodnotách: αιδώς (respekt vůči druhým a vůči všemu kolem nás – rostlinám, zvířatům a lidem) a δίκη (spravedlnost). Nechme se tím inspirovat a vytvořme pro sebe takovýto „kosmos“!

Tatjana Babrauskienė je litevská členka EHSV a zástupkyně litevského Odborového svazu pracovníků ve školství a vědě. EHSV info ji požádal, aby se podělila o své názory na COVID-19 z pohledu Litvy.

Jak jste vnímala omezení volného pohybu osob?

Byla to jedinečná zkušenost, spojená s velkou dávkou strachu a panickými stavy, protože se ve sdělovacích prostředcích hovořilo a psalo o viru, který se světem šíří jako lavina.

Zároveň to byl život jako ve zpomaleném filmu, neboť ze dne na den bylo všechno jinak a zavládla nová normalita.

Moje organizace byla zahlcena e-maily od svých členů a od učitelů, kteří se cítili bezradní a potřebovali pomoc. Vytvořili jsme na internetu informační stránku o COVID-19, kam jsme umísťovali doporučení, právní rady a další užitečné informace, a také internetovou stránku věnovanou nápadům týkajícím se učení na dálku, kde byly k dispozice tipy a nástroje pro on-line výuku a studium.

To nám dodávalo energii, protože jsme věděli, že se na nás spoléhá a potřebuje nás mnoho lidí.

Co Vám v této těžké době chybělo?

Setkání s přáteli a kolegy a především s mými blízkými.

Vezměte si například Velikonoce. Obvykle je slavíme v širokém rodinném kruhu. Letos jsme jako obvykle malovali vajíčka a vařili tradiční jídla, ale ve slavnostní náladě jsme při tom nebyli.

Bohudík jsme směli chodit ven na procházku nebo sportovat, sami nebo s rodinnými příslušníky. Této možnosti jsem hojně využívala. 

Jaké ponaučení si můžeme z omezení volného pohybu osob vzít?

Během karantény jsme si osvojili nové zvyky, trávili jsme podstatně více času na internetu. Teprve se ukáže, zda se z nich stanou běžné způsoby práce a komunikace a zda se frekvence a délka našich setkání s kolegy a přáteli změní.

Omezení volného pohybu osob bylo také z části určitým vzdělávacím experimentem, při němž se testovalo, jak se liší výkony žáků a studentů při on-line výuce oproti výuce ve třídách. Bohužel se během jeho trvání ještě prohloubila nerovnost a teprve se ukáže, zda se školy budou moci po skončení krize vrátit tam, kde byly před ní.

Ukázalo se, že digitalizace skrývá riziko diskriminace na základě věku a šíření konspiračních teorií a falešných zpráv. Lidé se totiž snaží najít odpovědi na důležité otázky, jako např. co se to děje, kdo je za to odpovědný a proč k tomu došlo. Na druhou stranu je dnes technicky možné všechny neustále sledovat. Jaký by to mohlo mít dopad na náš osobní život? Neměli bychom být nuceni si vybrat mezi soukromím a zdravím.

Pozitivní stránkou omezení volného pohybu osob je to, že zastavení lidské činnosti má kladný vliv na změnu klimatu a že by se skutečně mohly zvýšit šance na snížení emisí CO₂ a změnu chování lidí.

Jakou naději mají ti, jejichž pracovní místa jsou ohrožena?

Pracovníci nebyli omezením volného pohybu osob zasaženi stejnou měrou. Největší ztráty příjmu měli ti, jejichž práce nebyla systémově důležitá nebo kteří nemohli pracovat z domova. Ti také nejčastěji o práci přicházeli.

Nejistota zaměstnání a odměna za práci souvisí s úrovní vzdělání. Proto musíme posílit naše systémy vzdělávání a odborné přípravy a všem, kteří to potřebují, zajistit nezbytné prohlubování dovedností a změnu kvalifikace. Musíme se postarat o to, abychom z této krize vyšli silnější a lépe připravení na budoucnost, ať již přinese cokoliv.

Existuje někdo, koho byste ráda viděla, ale zatím jste nemohla?

Moji zahraniční přátelé a kolegové. Nemohu se dočkat, až se s nimi setkám a budu s nimi opět pracovat. Bez roušek, bez omezení fyzického kontaktu a bez dezinfekčních prostředků.

Litvě se skvěle podařilo křivku nejen zploštit, ale vyloženě ji stlačit dolů. Náš společenský život se vrátil (téměř) zpět k normálu. V některých zemích ale situace ještě takto stabilní není. Opravdu doufám, že se to brzy zlepší.

Pokud bylo na této karanténě vůbec něco dobrého, tak to, že lidé měli čas nabrat síly a přemýšlet o tom, jak důležité jsou mezilidské vztahy.

V polovině března, kdy krize začala, byla celá situace velmi nezvyklá a neuvěřitelná. Téměř vše všude v Evropě bylo uzavřeno a nikdo v té době nevěděl, zda má omezení volného pohybu osob skutečně smysl nebo ne. Nejdůležitější bylo zachraňovat životy, hospodářství muselo být obětováno.

Doslova ze dne na den vzaly za své všechny čtyři základní evropské svobody. Jednotný trh téměř zmizel. Viděli jsme, jak jeden členský stát blokuje dodávky do jiného členského státu a jak se nákupčí tlačí před branami čínských továren na výrobu roušek a navzájem se předhánějí ve svých nabídkách.

V mé vlasti, Estonsku, byla situace relativně dobrá. Systém zdravotní péče vše zvládal a o život nepřišlo v souvislosti s onemocněním COVID-19 příliš mnoho lidí – celkem 69. Zpočátku chyběly roušky a další ochranné pomůcky, ale to se nakonec vyřešilo. Bylo uklidňující, že některé podniky rychle změnily svou výrobu a začaly vyrábět potřebné vybavení. Jiné zase pomáhaly s distribucí.

Členové mojí rodiny a já jsme si vedli celkem dobře. Máme vlastní dům se zahradou v části plné zeleně, takže jsme moc nestrádali. Samozřejmě bylo téměř všechno – nákupní střediska, školy, kina, divadla a sportovní zařízení – zavřené, ale mohli jsme chodit ven (při dodržování náležitého odstupu) a dokonce jsme k tomu byli vybízeni.

Bylo pozoruhodné, jak rychle se všechno začalo vyřizovat on-line, od nákupů až po semináře a komunikaci. Vše se najednou odehrávalo na internetu – včetně školní výuky. Na internet se ze dne na den přesunula výuka i studium. Učitelé i děti si vedli dobře. Během krize jsme se hodně naučili. Bylo dojemné, jak moc mojí dceři chyběla skutečná školní docházka.

V práci bylo právnické oddělení naší organizace (estonské Obchodní a průmyslové komory) během této doby konzultováno častěji než kdy jindy. Uznání vyšší moci je na rekordní úrovni. Hospodářská situace se pomalu zlepšuje, ale některá odvětví se stále ještě potýkají s velkými obtížemi. Obávám se, že je to však pouze začátek a že by se situace na podzim mohla zhoršit. Opatření, která přijala vláda, v současné době pomáhají mnoha lidem, ale co se stane, až jejich platnost skončí?

V obtížných dobách, jako je tato, lidé začnou přemýšlet o způsobu našeho života a naší svobodě a oceňovat je, a to v Evropě i ve Výboru. Možnost cestovat, jezdit do Bruselu a vést diskuse je totiž skutečný luxus. Je velmi důležité, abychom pokračovali v naší práci, a udrželi opravdové vazby mezi různými lidmi v různých členských státech EU, ať už v dobách krize či za normální situace.

Německý odborář Peter Schmidt nám umožnil nahlédnout do problémů, s nimiž se setkávají odborové svazy v jeho zemi, kdy jsou na jedné straně pracovníci nuceni vybírat si dovolenou či jsou propouštěni a na druhé straně dávají kritičtí pracovníci v sázku svoji bezpečnost.

Jak prožíváte krizi spojenou s koronavirem?

Mám pocit, že zažíváme bizarní časy, kdy zjišťujeme, jak jsou naše společnost a ekonomika zranitelné.

Co pro Vás a pro Vaši organizaci tato krize znamená?

Pro mě jako odboráře je podstatné, abychom se scházeli a komunikovali spolu. Svoboda sdružování je ústředním prvkem naší demokracie. Zjišťujeme, jak důležité toto právo je a že budeme muset bojovat, abychom ho do budoucna zachovali.

V některých případech, kdy jsme měli vynikající vztahy se zaměstnavateli, jsme našli způsob, jak zachovat sociální dialog, a dosáhli jsme několika velmi dobrých dohod výhodných pro obě strany. V jiných případech ale prodělali jak pracovníci, tak podniky.

Jak jste prožíval omezení volného pohybu osob?

Nejpozoruhodnější pro mě bylo vidět tak velkou sociální solidaritu mezi sousedy a přáteli. Rovněž mě překvapilo, jak se zpomalilo tempo společnosti.

Co Vám v této těžké době nejvíce chybělo?

Setkávání s přáteli a rodinou, chození do restaurací.

Jak se můžeme z omezení volného pohybu osob poučit?

Tím, že si uvědomíme, že nejdůležitějšími lidmi v naší společnosti jsou zdravotní sestry, prodavačky, popeláři, pečující osoby a další, kteří však mají nejnižší platy. Virus odhalil naši ekonomickou slabost, a proto musíme přejít k ekonomice blahobytu.

Jakou naději mají ti, jejichž pracovní místa jsou ohrožena?

To, že se členské státy poučily a podpoří je po mnohem delší dobu, než na kterou mají podle své smlouvy nárok.

Koho chcete po skončení tohoto období vidět jako prvního?

Svoji matku. Pobývá v pečovatelském zařízení, které je stále v karanténě.

Schůze smíšeného poradního výboru EU-Srbsko, která se konala 10. března v Bruselu, probíhala ve zvláštní a tíživé atmosféře. Po jejím skončení všichni spěchali, aby se vydali na zpáteční cestu. Já jsem se vracela domů s vědomím, že Evropa stojí na prahu velkých změn, a tušila jsem, že to bude na dlouhou dobu můj poslední let. V Maďarsku vládla v té době mezi obyvatelstvem především nejistota a nedůvěra. Mnoho mých spoluobčanů si závažnost situace uvědomilo až poté, kdy vláda oznámila zrušení plánovaných oslav našeho státního svátku, jenž připadá na 15. března.

Maďarsko, stejně jako řada dalších evropských zemí, uzavřelo své hranice a přijalo různá omezující opatření. Výuka začala probíhat on-line, kdo mohl, zvolil práci na dálku, a na ulicích a místech, kde obvykle vládne čilý ruch, se rozhostilo ticho. Přestože byl nouzový stav vyhlášen rychle, země nebyla úplně uzavřena. Veřejné prostory nebyly zcela prázdné a nebyl vydán ani žádný striktní zákaz opouštět místo bydliště. Takže i naše oblíbená prodejna zmrzliny na rohu zůstala bez přerušení otevřena, ke značné radosti mých dětí.

A kolik tohoto důležitého zdroje útěchy naši malí hrdinové během období izolace potřebovali! I děti ve skutečnosti svým vlastním způsobem a v rámci svých schopností přispěly k účinné ochraně naší rodiny. Snažily se tiše si hrát mezi čtyřmi stěnami, vzdaly se své narozeninové oslavy a celé hodiny proseděly před obrazovkou (ačkoliv předtím jsme jim neustále opakovali, aby u ní netrávily tolik času). Vedle dětí se izolace ve značné míře dotkla také starších lidí. Na řadě míst byly dobře organizovány místní komunity a organizace občanské společnosti, takže mohly lidem uvězněným v jejich domovech nabídnout pomoc. V mnoha případech však tento úkol museli zajišťovat rodinní příslušníci.

Ponaučení, kterého se mi během několika posledních týdnů dostalo, je, že při podobném druhu krizové situace roste význam rodiny a příbuzenstva. Jasně se ukázalo, že rodiny dokáží posilovat imunitní systém společnosti, ale také jsme pochopili, jak moc jsou zranitelné a potřebují pomoc. A v tomto ohledu musí hrát zásadní úlohu organizace občanské společnosti. Zajímavým zjištěním v rámci našeho sdružení bylo také to, jak moc bylo cítit, že nad rámec praktických forem pomoci (jako jsou např. dary, logistická podpora nebo pomoc při výuce) je potřebná také pomoc související s duševním zdravím.

Zkušenosti s omezením volného pohybu osob jsou dle mého názoru smíšené. Na jedné straně mi práce z domu umožnila strávit s mojí rodinou více času než kdykoli předtím. Na druhé straně jsem si musel jednu z místností u sebe doma zařídit jako kancelář. Zůstávat dlouhé hodiny doma je občas frustrující, takže jsem se snažil věnovat čas svému oblíbenému koníčku, poslechu hudby na svém hi-fi systému.

Jakožto přednášejícímu na univerzitě mi chyběly setkávání a diskuse se studenty na přednáškách. Ano, byli jsme ve spojení prostřednictvím aplikace Zoom nebo Panopto, ale není to totéž, jako když jste v učebně.

Z akademického pohledu je jedním ze zjištění možnost interakce se studenty online. Přestože se domnívám, že fyzická přítomnost v učebně je z hlediska výuky přínosnější, je užitečné uvažovat o smíšené výuce jako o budoucí cestě.

Zúčastnil jsem se také několika online schůzí, které byly převážně stejně efektivní, jako kdybychom na nich byli fyzicky přítomni. Řada schůzí by se vlastně mohla i nadále konat po internetu, včetně některých schůzí EHSV.

Mimo mých osobních zkušeností vyjevilo omezení volného pohybu osob řadu skutečností: některé hospodářské činnosti byly zjevně neudržitelné a jiné nebyly tak odolné, jak jsme si mysleli. Přehodnocení hospodářských činností je tedy nejen nutné, ale také dlouho odkládané, a čím dříve proběhne, tím lépe. Dopady krize COVID-19 a přechod na odolnější a udržitelnější ekonomiku budou pro mnohé nejspíše bolestivé.

Musím přiznat, že patřím mezi ty šťastnější, protože jsem během přibližně jednoho týdne mohl začít vyučovat po internetu a být se studenty ve vzájemném kontaktu prostřednictvím aplikace Zoom nebo Panopto. Moje pracovní vytížení se zřejmě zvýšilo, protože jsem nemusel cestovat tolik jako dříve. Rovněž s kolegy z univerzity a odjinud jsem se nadále setkával online.

Znám však mnoho lidí, jejichž pracovní činnost byla narušena, nebo se zcela zastavila. Mnoho z nich stále pobírá státní podporu a tato podpora je s blížícím se datem ukončení čím dál nižší. Mnozí také přišli o práci a zejména pro ně bude nalezení nové o dost těžší, než si vůbec dovedou představit. Nezaměstnanost mladých lidí, a to i mezi absolventy univerzit, se pravděpodobně zvýší a bude trvat nejméně pár let, než se ekonomiky vrátí alespoň přibližně na úroveň roku 2019.

Mojí první prioritou jakožto akademika bude se začít znovu účastnit konferencí, kde se mohu setkávat s kolegy a diskutovat o hospodářských tématech obecného zájmu. Příští prioritou však bude začít navštěvovat pár přátel se zájmem o kvalitní hi-fi zařízení, které na Maltě znám, abychom se podělili o zkušenosti s hi-fi systémy a o znalosti o nich.

Ve svém projevu dne 15. března oznámil kyperský prezident preventivní opatření, jimiž bylo v celé zemi zavedeno omezení volného pohybu osob a pro značnou část hospodářství začala platit omezení. Vyplynulo z toho, že se blíží hospodářské problémy a že se všichni musí připravit na jejich dopad.

V reakci na tuto nebývalou krizi pozastavila Kyperská federace zaměstnavatelů a průmyslníků (OEB) všechny služby, jež nejsou nezbytně nutné, a zaměřila své zdroje a lidský kapitál na pomoc vládě a podnikům při ochraně veřejného zdraví a hospodářství.

Zintenzivnili jsme činnost OEB a hned od počátku jsme se etablovali jako kontaktní místo pro podniky. Byla zavedena telefonická horká linka fungující od pondělí do neděle, na níž bylo podnikům poskytováno poradenství. Pohotově jsme publikovali více než 175 oběžníků, v nichž jsme poskytovali informace a odpovídali na dotazy týkající se zavedených protokolů zdravotní péče a programů podpory pro podniky.

Rovněž jsme vystoupili v 67 rozhlasových a 192 televizních reportážích, z nichž 52 bylo odvysíláno v hlavních zpravodajských pořadech. Během tohoto čtyřměsíčního období se náš výkonný výbor sešel 27krát (obvykle to je asi desetkrát ročně) a setkal se s 11 ze 14 ministrů naší vlády.

Podnikatelská komunita se postavila za úsilí OEB a poskytla cenný vhled do problémů, jimž hospodářství čelilo. S hrdostí můžeme říct, že jsme byli přímo zapojeni do koncipování národní strategie reakce, přičemž naše návrhy tvořily výraznou část kyperského plánu postupného ukončování opatření přijatých v souvislosti s COVID-19.

Tato pandemie těžce dolehla na každého, především kvůli tragickým ztrátám lidských životů. Ovlivnila naše mezilidské vztahy, zaměstnanost a způsob podnikání. Dojala nás solidarita, kterou prokázali lidé i podniky, a také to, jak svědomitě dodržovali zavedená omezení.

Destruktivní síla COVID-19 nás však mnohému naučila. Zjistili jsme, že stát a soukromý sektor mohou v dobách nebezpečí účinně spolupracovat. Zjistili jsme, že rozhodné zásahy založené na důvěryhodných vědeckých důkazech mohou přinést pozitivní výsledky. Rovněž jsme se naučili myslet jinak a přizpůsobit styl naší práce, přičemž byl zdůrazněn význam digitální ekonomiky.

Naše hospodářství z této krizi bohužel nevyvázne bez úhony. Na základě dosavadních zkušeností však lze říci, že pokud v následujících měsících prokážeme stejné odhodlání a stejnou rozhodnost, budeme se moci přes tuto krizi přenést s menšími ztrátami, než jaké mohly být, a vrátit se k normálnímu stavu spíše dříve než později.

Omezení volného pohybu osob bylo zvláštním obdobím sebereflexe. Na jedné straně připomínalo splněný sen – být doma a mít dost času na vše, co jsem vždy chtěla dělat, ale na co jsem neměla čas. Na druhé straně nám ale připomnělo, jak důležitý je pro lidi společenský život: setkávat se, komunikovat, dotýkat se, vidět ve skutečnosti – a ne jen na obrazovce – další lidi. A jak těžké je bez toho všeho žít.

Taková zkušenost změní člověku hodnoty a přiměje ho i ke změně myšlení. Zároveň však ukazuje také nové způsoby spolupráce. Je možné, že po této krizi budeme mít více schůzek on-line, které jsou mnohem jednodušší, ale zároveň nám doopravdy neumožňují vytvářet nové myšlenky společně a rozvíjet nové formy spolupráce.

Pro naši společnost z toho plyne – a ještě vyplyne – řada ponaučení. Nedokázala bych je zde uvést všechna, takže se pokusím vyzdvihnout jen některá z nich. Týkají se oblasti, kterou znám nejlépe, a tou jsou lidé se zdravotním postižením.

Krize ukázala, jak špatná je situace v zařízeních dlouhodobé péče. V nich v nedávné době zemřelo mnoho lidí se zdravotním postižením a mnoho starších lidí, a některé země tato úmrtí ani nezahrnuly do svých koronavirových statistik. Před pěti lety přijal náš Výbor stanovisko Dlouhodobá sociální péče a deinstitucionalizace . Od té doby sice došlo k určitým změnám, ale krize ukázala, kolik práce je ještě před námi.

Zároveň, ačkoliv tolik hovoříme o systémech podpory pro nejzranitelnější skupiny ve společnosti, tato krize ukázala, že navzdory všem podpůrným opatřením byli lidé se zdravotním postižením jednou z prvních skupin, které ztratily zaměstnání.

Krize je skvělou příležitostí k nalezení nejslabších článků v našich systémech podpory, a právě teď je vhodný čas udělat maximum pro jejich posílení.

Úloha organizací občanské společnosti během této krize byla a i nadále bude velmi důležitá, protože jsou nejblíže všem členům společnosti. Lidé z různých skupin potřebují podporu a organizace občanské společnosti jsou tím nejlepším místem, kde ji mohou najít.

Tyto organizace mají také nejlepší předpoklady vědět, jakou pomoc lidé potřebují, proto je nesmírně důležité je zapojit do rozhodovacího procesu.

Jak ukázaly naše zkušenosti v oblasti zdravotního postižení, existuje celá řada různých přístupů. Některé země začlenily organizace osob se zdravotním postižením do vládních orgánů s rozhodovací pravomocí (Itálie), některé jim poskytly příležitost vyjádřit své názory na velmi vysoké úrovni (Španělsko), ale v některých dalších se na tyto organizace prostě zapomnělo (Lotyšsko). Ukazuje to, jak velký význam přikládají vlády jednotlivých evropských zemí různým skupinám svých občanů.

Jaké byly dva měsíce trvání omezení volného pohybu osob v Bukurešti? Zvláštní! Rumunsko přijalo první opatření dne 15. března a od 18. března začalo platit povinné omezení volného pohybu osob. Před 15. březnem se jednalo o pouhé doporučení, jímž se téměř nikdo neřídil, což znamenalo vysoké epidemiologické riziko. Toto povinné omezení volného pohybu osob trvalo až do 15. května, kdy byl místo dosavadního nouzového stavu vyhlášen stav pohotovosti. Žádné prázdniny to ale nebyly! Naopak. Pracoval jsem víc než předtím, více než 12 a někdy i 16 hodin denně jsem trávil prací on-line: kurzy a aktivity na platformě fakulty, účast v televizních pořadech, rozhovory, schůze a webináře.

Rozdíly mezi veřejným a soukromým životem začaly splývat a hranice oddělující tyto dva světy prostě zmizela. Situace ale navíc nebyla jednodušší ani po skončení tohoto dvouměsíčního období. Život se nevrátil do normálních kolejí a k ostatním povinnostem, které vyžadují fyzickou přítomnost, se přidaly aktivity on-line. Byl jsem tedy i nadále velmi zaměstnán.

Přestože jsem na rozdíl od jiných nebyl neustále izolovaný ve svém vlastním domě (v Bukurešti jsem se totiž mohl do určité omezené míry volně pohybovat), moje možnosti cestování byly značně omezené. To mě během tohoto období trápilo nejvíc. Proto byla zřejmě symbolicky první věc, kterou jsem udělal po skončení nouzového stavu dne 15. května, sjednání schůzky za účelem vystavení nového cestovního pasu. V následných fázích rušení omezení volného pohybu osob však byl volný pohyb možný jen relativně.

Cestování do zahraničí, například na schůze EHSV do Bruselu, je i nadále obtížné a může být i dobrodružstvím. Ze dne na den se ruší lety a lze jen těžko předvídat další vývoj. Život se změnil. Nezměnil se však ani k lepšímu, ani k horšímu, je prostě jiný. A my se budeme muset přizpůsobit. Každopádně aspoň na určitý čas. A prvními oběťmi budou opět ti nejzranitelnější.