Mé zkušenosti z několika posledních týdnů byly stejně jako zkušenosti kohokoli jiného jedinečné a obohacující.

11. března jsem se z Bruselu vrátila pozdě v noci a byla jsem velmi unavená. Bylo jasné, že v následujících dnech nebudeme kvůli nebezpečí, jež představovalo onemocnění COVID-19, nikam cestovat. Měla jsem radost, že mi tato nečekaná příležitost umožní strávit několik klidných dnů v kanceláři. Nakonec bylo ale všechno jinak.

Jedna z mých dcer se mě zeptala, zda by mohla se svým manželem a třemi malými dětmi odjet na pár týdnů na naši chalupu do jižních Čech (na samotu, kde dokonce končí i polní cesta). Společnost, kde pracuje její manžel, byla kvůli omezení volného pohybu osob uzavřena a on bude příští tři měsíce pracovat z domu. Byla jsem ráda, že budou na bezpečném místě, a spolu se svým manželem jsme se k nim přidali. Původně jsme plánovali zůstat jen na víkend, abychom pomohli s úklidem po zimě, ale nakonec jsme zůstali sedm týdnů.

Později přijela na čas ještě má druhá dcera se svým malým synem.

Bylo nás pět dospělých, přičemž tři z nás pracovali z domu, a čtyři děti, takže život v malém domku s jednou vytápěnou místností a třemi chladnými ložnicemi nebyl vždy snadný. Během těchto dlouhých a intenzivních, nicméně do určité míry pomalu plynoucích dní jsem učinila objevy, které mi připadají důležité:

  • nejdůležitější částí oblečení při práci z domu jsou teplé ponožky;
  • ze dne na den jsme začali žít v digitálním světě, a ono to fungovalo;
  • guláš vařený několik hodin na kamnech vytápěných dřevem chutná báječně;
  • je velmi obtížné, ne-li dokonce nemožné, sladit práci a soukromý život a v této problematické době prostě vypnout – na tom musíme zapracovat;
  • jít na virtuální skleničku je zábavné;
  • odbory mají v této době hodně práce a jsou ještě důležitější než kdykoliv předtím;
  • volalo tolik přátel a chtělo si popovídat, jen aby se ujistili, že jsme v pořádku;
  • proč musejí lidé v Evropě nejdřív začít umírat, než připustíme, že společné evropské řešení by mohlo být tou správnou cestou vpřed?
  • virtuální schůze jsou možná dobrým plánem B, ale nikdy nemohou nahradit osobní kontakt;
  • čas od času se hodí oprášit pohádky na dobrou noc a dětské říkanky;
  • v těchto kritických chvílích musí většina občanů mé země projevit solidaritu, lidskost a sounáležitost, a to mě dojímá.

Zpátky v kanceláři, v polovině května, pak již bylo více než jasné, že to nejtěžší nás teprve čeká – zdravotní nouze snad skončí a na její místo nastoupí hospodářská krize. Každý den přichází více a více lidí o práci a krachují podniky. Ano, musíme se usilovně snažit znovu nastartovat ekonomiku a zaručit, aby pracující dostávali mzdy a platy, ale neměli bychom zároveň budovat společnou, spravedlivější budoucnost v Evropě, kde jsou lidé v bezpečí, těší se dobrému zdraví, jsou solidární a žijí důstojný život s důstojnými a spravedlivými příjmy?