Sedím ve svém domě u moře. Bydlím sice v odlehlé venkovské oblasti, ale mám zde dobré internetové připojení. Každé ráno mě napadá, jaké mám štěstí, že se mohu procházet podél pobřeží a kochat se pohledem na moře s vědomím toho, že nejbližším pevninským bodem je 5 000 km vzdálený New York na druhé straně Atlantského oceánu. Je mi jasné, v jak pohodlné a výhodné situaci se nacházím.

Mávnutím proutku můžu z chladného ranního vzduchu učinit vřelé objetí. Všechno je relativní. Stačí uplavat několik temp ve slaných a mrazivých vlnách Atlantiku a hned mi po vyběhnutí z moře připadá, že písek a kameny pod mými chodidly jsou horké. Někdy je dokonce těžké rozlišit mezi tím, co je pálivý a co mrazivý pocit.

V průběhu celého týdne si kladu otázku, proč nemám více volného času. Ocitl jsem se přece znenadání v situaci, kdy nemusím jako obvykle trávit dlouhé hodiny na cestách a každodenním dojížděním do práce. A tu mi dochází, že jsem ten čas vyplnil zvolněním životního rytmu. Pozoruji, že mnozí lidé, s nimiž se bavím po internetu, sice poukazují na obrovskou zátěž a důsledky této pandemie, zároveň si ale cení toho, jak na tom sami jsou.

Podle klasického díla Saint-Exupéryho „Malý princ“ nejsou dospělí schopni vnímat, co je v životě podstatné. Snad nám tato izolace, tato krátká přestávka v našich jinak uspěchaných životech všem umožnila, abychom se znovu zamysleli nad tím, co je důležité a co ne. Každá krize nám přináší ponaučení a příležitost k nápravě.

Začíná můj pracovní den a já se hroužím do úvah nad tím, jak dosáhnout udržitelného rozvoje, vybudovat oběhové hospodářství a zajistit, aby oživení po krizi probíhalo v souladu s ekologickými cíli. Doufám, že jsme všichni začali věci vnímat jinak. Víme teď, která pracovní místa a kteří pracovníci mají zásadní význam. Je zajímavé porovnat, nakolik si jich vážíme nyní a jak málo jsme si jich vážili v minulosti. Je potěšující sledovat, že je lidstvo schopno se ve vyšším zájmu semknout a spolupracovat. Společně se snažíme ochránit životy ohrožených skupin obyvatelstva, i když jsme se při tom museli něčeho vzdát.

Máme však také bohužel před očima smutný výsledek toho, že jsme přehlíželi fakta a nepodnikli včas nezbytné kroky.

Jdu brzy spát a spí se mi výborně.